Úvodem začnu tím, že se vlastně vůbec neorientuju v tom, ve kterém týdnu vlastně jsem.
Podle poslední menstruace mám termín porodu spočítaný na 30.8., pak podle dalšího ultrazvuku na 25.8., podle dalšího na 27.8., a když jsem byla na posledním ultrazvuku, tak se u toho většího z mrňousů objevilo datum porodu dokonce 21.8. Ne že by mě to nějak stresovalo, ale spíš nikdy nevím, co mám hlásit, když se mě někdo zeptá, ve kterém jsem týdnu.
No ale podle poslední menstruace jsem aktuálně ve 28. týdnu, takže se zase koukneme, jak vypadají naše dětičky uvnitř...
Jak vidíte, už "to" opravdu vypadá jako děti.
Nechtěla jsem tu o tom moc psát, abych něco nezakřikla, nebo nepodělala... Ale věděli jste, že se u nás zachraňují předčasně narozené děti již od 24. týdne a s váhou kolem 500g? Je docela uklidňující vědět, že moji mrňousci už tuhle hranici hravě překonali a že "kdyby něco", tak mají už velmi slušné šance. Přesto jim samozřejmě domlouvám, aby je nic takového jako lézt ven nenapadlo. Mají ještě fůru času!
Dneska mají mrňousové svátek, je totiž mezinárodní den dětí! Je to zvláštní, protože doposud jsem "slavila" den dětí jako dítě já - teda aspoň jsme od mámy dostaly se ségrou třeba čokoládu nebo tak. A teď už mi v břiše rostou dva adepti na oslavu dne dětí :-) A tento rok vlastně nemám nárok slavit ještě ani den matek (páč asi ještě oficiálně matka nejsem) a asi už ani den dětí. A nebo je můžu slavit oba!
Včera jsem se účastnila druhé části předporodního kurzu. První část byla o porodu a vzhledem k tomu, že nevím, jestli neskončím na císaři, jsem ji považovala za zbytečnou. Ta včerejší část se týkala kojení a péče o novorozence. Ujasnila jsem si, že opravdu chci kojit (věděli jste, že půl roku krmení umělou výživou vyjde asi na 5-7 tisíc korun pro jedno dítě? Uffff) a chci látkovat (paní porodní asistentka, která vedla náš kurz, se na mě vůbec nedívala jako na blázna, naopak mi poradila, ať své látkovací plány nikomu moc neříkám, že se velmi často setkává se snahou okolí od látkování maminky odradit, natož pak maminky dvojčat). Trošku mě štvalo, že jsem tam sloužila jako jakási psychická berlička pro mono-matky, když jsem několikrát v průběhu kurzu slyšela poznámku ve stylu "no, až vám bude maminky nejhůře, vzpomeňte si tady na paní s dvojčátky". Nejmarkantněji jsem to cítila při nácviku kojení. Zkoušeli jsme to prvně ležmo a pak klasicky v sedě. Ležmo pro mě paní lektorka měla nachystané dokonce dvě varianty, bohužel jsem zjistila, že si jednu z nich už nepamatuju. Nicméně všechny varianty mi připadaly zcela nerealizovatelné, pokud budu sama doma. Byla jsem doslova zaskládaná polštáři a následně i dětmi. Na ostatních maminkách bylo vidět, jak se jim ulevilo, že na tom nebudou tak špatně a myslím, že v tu chvíli mi opravdu žádná z nich nezáviděla. No, budu doufat, že můj Breast friend kojící polštář pro dvojčátka bude fungovat lépe, než to, co jsem zkoušela včera. Koukala jsem na tohle instruktážní video, na kterém to vypadá úplně snadně, ale ta paní má obří kozy! To nepíšu proto, že bych jí záviděla, ale proto, že to docela dost ulehčuje kojení! Já si ten polštář budu muset asi opravdu hodně podložit (nebo mi po porodu budou muset opravdu hodně vyrůst prsa!), abych je mohla kojit takhle... A taky mě zarazilo, že když je paní zvedá z těch postranních polštářků, tak jim nedrží hlavičku! Jak je to možné? Jsem zcela zmatená...
Včera jsem se účastnila druhé části předporodního kurzu. První část byla o porodu a vzhledem k tomu, že nevím, jestli neskončím na císaři, jsem ji považovala za zbytečnou. Ta včerejší část se týkala kojení a péče o novorozence. Ujasnila jsem si, že opravdu chci kojit (věděli jste, že půl roku krmení umělou výživou vyjde asi na 5-7 tisíc korun pro jedno dítě? Uffff) a chci látkovat (paní porodní asistentka, která vedla náš kurz, se na mě vůbec nedívala jako na blázna, naopak mi poradila, ať své látkovací plány nikomu moc neříkám, že se velmi často setkává se snahou okolí od látkování maminky odradit, natož pak maminky dvojčat). Trošku mě štvalo, že jsem tam sloužila jako jakási psychická berlička pro mono-matky, když jsem několikrát v průběhu kurzu slyšela poznámku ve stylu "no, až vám bude maminky nejhůře, vzpomeňte si tady na paní s dvojčátky". Nejmarkantněji jsem to cítila při nácviku kojení. Zkoušeli jsme to prvně ležmo a pak klasicky v sedě. Ležmo pro mě paní lektorka měla nachystané dokonce dvě varianty, bohužel jsem zjistila, že si jednu z nich už nepamatuju. Nicméně všechny varianty mi připadaly zcela nerealizovatelné, pokud budu sama doma. Byla jsem doslova zaskládaná polštáři a následně i dětmi. Na ostatních maminkách bylo vidět, jak se jim ulevilo, že na tom nebudou tak špatně a myslím, že v tu chvíli mi opravdu žádná z nich nezáviděla. No, budu doufat, že můj Breast friend kojící polštář pro dvojčátka bude fungovat lépe, než to, co jsem zkoušela včera. Koukala jsem na tohle instruktážní video, na kterém to vypadá úplně snadně, ale ta paní má obří kozy! To nepíšu proto, že bych jí záviděla, ale proto, že to docela dost ulehčuje kojení! Já si ten polštář budu muset asi opravdu hodně podložit (nebo mi po porodu budou muset opravdu hodně vyrůst prsa!), abych je mohla kojit takhle... A taky mě zarazilo, že když je paní zvedá z těch postranních polštářků, tak jim nedrží hlavičku! Jak je to možné? Jsem zcela zmatená...
Odpoledne na kurz přišla i maminka s opravdickým živým miminkem - měla nám ukázat, jak se děťátko koupe v kyblíku. Musím říct, že ten chlapeček byl opravdu hodně roztomilý, ale byl tak maličký! A to měl deset týdnů! Celou dobu, co jsem ho pozorovala, mi běželo hlavou - tak, za necelé tři měsíce se ti narodí hned dvě miminečka, která budou daleko menší než tenhle klučík, no co s nima, holka, budeš dělat? No prostě trošku záchvat paniky...
Ale docela se mi zalíbil ten koupací kyblík, i když jsem si předtím myslela, že je to k ničemu. Tomu mrňousovi se tam docela líbilo, a to jeho maminka říkala, že koupání v klasické vaničce nemá rád. Tak se možná po nějakém bazárkovém podívám...
Zanedlouho zase čekejte nějakou těhotenskou recenzi :)
Zanedlouho zase čekejte nějakou těhotenskou recenzi :)
Žádné komentáře:
Okomentovat