Včera se mi na tom těhotenském cvičení stala taková zvláštní věc.
Na konci každé takové cvičební hodiny je taková relaxace nebo meditace. Včera ji paní lektorka nazvala porodní meditací (nebo tak nějak) a ve zkratce šlo o to, že jsme si samy sebe měly představit, jak rodíme na pláži (porodní kontrakce pak byly přirovnávány k vlnám) a čumí na nás nejrůznější samice a další ženy. Bylo přitom zdůrazněno, že nečumí, ale podporují pohledem. Paní lektorka byla docela solidární, a protože věděla, že má v kurzu i nastávající maminku dvojčátek, tedy mě, tak vždy říkala i variantu pro dvojčata. To mi od ní přišlo docela milé. Já jsem se do té meditace vůbec nechtěla nechat vtáhnout, protože jsem se bála, že bych se mohla zmeditovat natolik, až bych začala rodit, což je poslední věc, o kterou ve 27. týdnu stojím. Závěrem jsme ale už všechny v myšlenkách jakože porodily a následoval popis, jak držíme miminko (já tedy miminka) v náruči. A jak je pusinkujeme a vítáme na světě. Ten obraz jsem si najednou docela živě představila (já na porodním sále, v každé ruce jedno miminko, které krásně voní, a já je opatrně pusinkuju na hlavičku) a docela mě překvapilo, jak hezky jsem se u toho cítila. Ten pocit bych možná neváhala nazvat mateřskou něhou. Docela jsem se na ten okamžik i začala těšit.
Další bizarností je Adélka. Jak víte, nenechali jsme si říct, co vlastně čekáme. Vybrali jsme čtyři jména - Kryštof, Filip, Anička a Eliška, a nechali to osudu, který už byl stejně zpečetěn v okamžiku transferu. Ze začátku těhotenství jsem měla takové tušení, že se v břichu skrývají Kryštof a Filip. V poslední době mi ale na mysl docela často přichází miminko Adélka. Úplně sama, jen tak. Tak že by Kryštof a Adélka? Ještě budu muset vysondovat u muže, jestli je toto jméno akceptovatelné. Pokud to ale opravdu bude holčička, tak si o to jméno prostě sama řekla! Nemohli bychom jí dát jiné...
Jinak je to dnes docela bída. Je tak hnusně, že jsem si ráno nevyčistila ani zuby. Při pohledu z okna bylo zcela jasné, že dnes nevytáhnu paty z domu. Co ale dělat? Moje dnešní nuda dosáhla takové intenzity, že jsem si za tři sta korun (!) koupila hru The Sims 3 (což je mimochodem asi první počítačová hra v mém životě, za kterou jsem zaplatila) a doufala, že mě to bude bavit tak hrozně moc jako kdysi (pamatuju si, že jsme u toho strávily se ségrou celé hodiny a nebylo možno nás od počítače odtrhnout). Asi tušíte, že se tak nestalo. Dala jsem tomu tak hodinku, možná dvě. A i tak jsem potom litovala toho času, který jsem tomu věnovala. Za ty prachy si to nechám v záloze pro případ, že se podobné dny jako dnešek budou (nedejbože!) opakovat.
Z nudy jsem se uchýlila i k drobnému úklidu. Zjistila jsem, že mi praskaj skříně ve švech, ale že dobrá polovina těch věcí je pro následující měsíce (a dost možná déle) zcela nepoužitelná. Jsou tam i hadříky, které mi až tak úplně neseděly ani před těhotenstvím, ale teď je zcela zřejmé, že mi jsou k ničemu, nejspíš už navždy. Proto jsem se rozhodla, že až nastane další den podobný tomu dnešnímu, zasvětím ho úklidu skříně. Roztřídím ji na část pro armádu spásy (máme nedaleko domu takový sympatický kontejner, kam se to jen hodí), část, kterou nabídnu ségře nebo jinému hubenému tvorovi, a část, kterou si nechám na dobu po těhotenství. A ve skříni zůstanou jen aktuálně nositelné kousky! Skoro jsem se na to začla těšit!
Objevila jsem další blogující maminku dvojčátek. Je to paní Kulida a bloguje dokonce i její muž Chinin. Zatím jsem četla jejich články o těhotenství a porodu, je to takový sympatický pár - a zvlášť ten mužský pohled na věc je osvěžující.
Říkám si, že to s těmi dvojčaty nemůže být tak hrozné, když vím už minimálně o třech maminkách, které s dvojčaty zvládají blogovat!
Žádné komentáře:
Okomentovat