Říkala jsem si, že když prohlídky probíhají každý týden, tak tam beztak budu osamocená dušička. Haha. Před čtvrtou se tam nahrnulo lidí jakoby tam dávali něco zadarmo! Skutečně, maminek tam bylo kolem dvaceti, větší půlka tam pak měla i partnera.
Postupně jsme procházeli části porodnice - příjmovou ambulanci, porodní boxy, šestinedělí, a u toho nám velmi sympatická porodní asistentka povídala, co nás u porodu čeká. Musím říct, že jsem docela zalitovala, že se zřejmě vyhnu přirozenému porodu, protože porodní boxy vypadaly bezvadně. Ten, ve kterém nám přednášela, měl dokonce prostornou vanu, ve které rodička může strávit první dobu porodní a přečkat kontrakce. Teplá voda má prý na porod velmi pozitivní vliv, ať už na jeho rychlejší průběh, nebo na mírnění bolestí. Úplně jsem si představila, jak bych si tam rochnila... No, bohužel... Porodní asistentka výklad prokládala vtipnými historkami z natáčení, kterak do vany chodí i tatínci, nebo jak si i tatínci chtějí zkusit dýchnout Entonoxu (plynu proti bolestem).
Trošku pitomé bylo, že jak nás tam bylo tolik, nebylo moc kde si sednout, a tak se v každé ze zastávek porodnice našla jedna nebo dvě maminky, kterým se udělalo ze stání a vydýchaného vzduchu nevolno. Byla jsem docela ráda, že jsem s tou exkurzí neotálela do ještě pozdější fáze těhotenství - jednak bych snášela to stání ještě hůř (i když jsem se všude snažila se aspoň o něco opřít) a pravděpodobně by bylo i větší horko.
No, převážná část toho povídání se týkala samozřejmě přirozených porodů, ale i ohledně císaře jsem se dozvěděla pár nových informací. Je fajn, že pokud to okolnosti aspoň trošku dovolují, tak je možné miminka přiložit k prsu i u císaře. To bych si totiž docela dost přála - aby ti mrňousci co nejdříve po narození našli ten styčný bod na světě - tedy mé prso :-)
Po porodu císařem bohužel strávím den na jipce, kam mi děti budou jen vozit na kojení. Porodní asistentka ale říkala, že maminky po císaři jsou ten první den stejně rády, že se samy nějak dají dokupy, takže ten jeden den bez dětí nakonec i docela ocení. Je fajn, že existuje možnost, že pak dají děti ke mě na pokoj, ale je možné si vybrat, jestli je u sebe budu mít i přes noc, nebo jestli si raději budu chtít odpočnout a nechat děti na starost sestrám.
A - jak jinak - opět mé dvojčetné těhotenství vzbudilo rozruch, a to už to vypadalo nadějně, že odejdu zcela bez povšimnutí... Na konci prohlídky nám, kteří jsme byli rozhodnutí rodit v téhle porodnici, porodní asistentka rozdávala papíry, které se vyplňují při příjmu - že když je vyplníme doma, tak si pak ulehčíme a urychlíme příjem. Tak rozdávala informované souhlasy a pak jakési formuláře ohledně dětí. A už následovala otázka, jestli všechny maminky čekají jen jedno miminko, protože jinak by bylo potřeba mít ty papíry dva. Tak jsem hlesla, ať mi dá tedy ještě jeden ten papír - a místností se v ten moment zase nesl šum a hihňání.
Nakonec se to ale ukázalo jako pozitivum, protože porodní asistentka říkala, ať po odchodu všech ještě počkám, že mi dá papíry i k císaři. Ptala jsem se jí, jestli se tedy u nich dvojčátka berou běžně císařem - a ona řekla, že u prvorodiček v podstatě ano, že by muselo být splněno mnoho podmínek, aby se přikročilo k přirozenému porodu. Pak dokonce říkala, že ona sama má dvojčátka, také se rozhodovala, jakou variantu porodu zvolit, ale po radách se zkušenými lékaři zvolila císaře a udělala by to znovu a i mně by to doporučovala. Tak jsem jí říkala, že já už jsem s císařem stejně v podstatě smířená a asi bych za něj byla i radši...
Celkově mám z porodnice velmi pozitivní dojem. A nejlepší je, že jsem měla strach, aby miminka zvládly u mě vydržet do 32. týdne, protože dříve v téhle porodnici nepřijímají a musela bych jet na fakultku - a do tohoto týdne vstoupíme už za pár dní!
Dětičky mi dělají moc velkou radost, že jsou tak ukázněné...
A - jak jinak - opět mé dvojčetné těhotenství vzbudilo rozruch, a to už to vypadalo nadějně, že odejdu zcela bez povšimnutí... Na konci prohlídky nám, kteří jsme byli rozhodnutí rodit v téhle porodnici, porodní asistentka rozdávala papíry, které se vyplňují při příjmu - že když je vyplníme doma, tak si pak ulehčíme a urychlíme příjem. Tak rozdávala informované souhlasy a pak jakési formuláře ohledně dětí. A už následovala otázka, jestli všechny maminky čekají jen jedno miminko, protože jinak by bylo potřeba mít ty papíry dva. Tak jsem hlesla, ať mi dá tedy ještě jeden ten papír - a místností se v ten moment zase nesl šum a hihňání.
Nakonec se to ale ukázalo jako pozitivum, protože porodní asistentka říkala, ať po odchodu všech ještě počkám, že mi dá papíry i k císaři. Ptala jsem se jí, jestli se tedy u nich dvojčátka berou běžně císařem - a ona řekla, že u prvorodiček v podstatě ano, že by muselo být splněno mnoho podmínek, aby se přikročilo k přirozenému porodu. Pak dokonce říkala, že ona sama má dvojčátka, také se rozhodovala, jakou variantu porodu zvolit, ale po radách se zkušenými lékaři zvolila císaře a udělala by to znovu a i mně by to doporučovala. Tak jsem jí říkala, že já už jsem s císařem stejně v podstatě smířená a asi bych za něj byla i radši...
Celkově mám z porodnice velmi pozitivní dojem. A nejlepší je, že jsem měla strach, aby miminka zvládly u mě vydržet do 32. týdne, protože dříve v téhle porodnici nepřijímají a musela bych jet na fakultku - a do tohoto týdne vstoupíme už za pár dní!
Dětičky mi dělají moc velkou radost, že jsou tak ukázněné...
Žádné komentáře:
Okomentovat