Už několik dní mě trápí neklid v duši.
Včera před spaním to byla úplná panika! Jsem si vědoma toho, že to je děsné rouhání, ale když pomyslím na to, že se mi nejpozději za 3 týdny narodí dvě děti, jediné, co mě napadne, je PROBOHA, DO ČEHO JSME SE TO UVRTALI?!
Včera jsem myslela na to, co všechno ještě nemáme a co ještě nevím a neumím... A přepadl mě ten pocit paniky jako třeba před státnicema. Člověk ví, že přijde nějaká důležitá událost, která mu ovlivní život, tato událost už se nezadržitelně blíží, a zároveň ví, že se na tu událost nestihne dostatečně připravit. Proč jsem se nezačala učit dřív?? Proč jsem jen nepropadla nakupování věcí pro miminka už někdy v pátém měsíci??
Objektivně bych přitom měla být klidnější, protože jsem si před pár dny napsala seznam věcí, které pro mimina potřebujeme ještě koupit nebo zařídit, a taky co potřebuju do porodnice, a předevčírem jsem tak tři čtvrtiny z toho seznamu nakoupila.
Nicméně. Stále ještě nemáme postýlky a ani místo v ložnici na postýlky. Ale určitý posun oproti minulému povzdechu, že tyto věci ještě nemáme, nastal - vyklidila jsem kosmetický stolek a knihovničku, které už jen muž musí odvézt a přivézt postýlky a komodu.
Dále stále ještě nejsou vyprané a vyžehlené věci pro miminka. S tím mi snad pomůžou maminky....
No a taky nemáme pediatra. To je taky obrovský černý puntík. Já jsem si pořád říkala, že to bude stačit pořešit chvíli před porodem, pak mě postrašila kamarádka, že pediatrů obvolala pětatřicet než ji některý vzal, tak jsem se o to začla taky zajímat. Můj nejlepší gynekolog mi dal před odjezdem na dovolenou kontakt na jednu svou známou, která dělá pediatričku. Papírek s telefonním číslem jsem hodila do kabelky a měla to za vyřízené. No. Pak jsem si asi po týdnu vzpomněla, že bych jí mohla taky zavolat. A ejhle. Celý tento týden jsem se tam nedovolala. Takže zřejmě mají dovolenou. Bezvadnýýýý.... Snad už příští týden bude paní doktorka přítomna... A snad se za mě pan doktůrek v nouzi nejvyšší trošku přimluví, aby nás vzala...
Musím uklidňovat tím, že existují maminky, které porodily třeba před třicátým týdnem těhotenství a zastihlo je to zcela nepřipravené a určitě to taky nějak zvládly! No a samozřejmě mám taky svého muže, který by prostě v nouzi nejvyšší musel tyto věci obstarat sám, kdyby mě znenadání odvezli...
Ale snad se to nestane a vydržíme s dětmi aspoň do srpna v jednom kuse...
No, tak sranda a nuda to asi nebude, ale zvládli to jiní, tak proč ne ty? Myslím, že mimča si taky budou muset zvyknout, že máma je jen jedna a budou hodná... S doktorem bych si hlavu nedělala, určitě někoho ukecáš a doktor se přimluví. :-)
OdpovědětVymazatÚplně tě chápu, taky se mě poslední dny trochu zmocňuje panika. I když ne z toho, že něco nemám, myslím, že z toho nejnutnějšího mám snad všechno. Jediné, co nemám, je připravený přebalovací stůl a povlečenou postýlku, aby se na ni neprášilo. Ale to jsou přesně věci, které udělá manžel, až budu v porodnici nebo to udělám já, až se vrátíme domů... Panika se dostavila z toho, že se to neúprosně blíží a já se začínám trochu bát :-).
OdpovědětVymazatAle neboj, obě to zvládneme a všechno bude dobré ;-).