Jak už jsem lamentovala v minulém článku, stále se u nikoho nic neděje. Zatím tedy asi ani u nás. Naštěstí.
V minulém článku jsem taky nastínila přehled těhotenských strastí, které mě dostihly. Přibyla k nim další. Jsem panda. Už kdysi jsem četla o tzv. těhotenské masce. Moudré zdroje o ní říkají, že je to typ hyperpigmentace běžný u žen, zejména během a po těhotenství. Myslím, že tu masku mám. A vypadám jak panda, ale obrácená. Okolí očí zůstalo bílé a zbytek obličeje je hnědý, nejvíc na líčkách. No prostě vypadám takto:
Naštěstí teď v létě dost lidí myslí, že jsem prostě jen opálená, ale já
vím svoje. Po krátkém googlování jsem ale zjistila, že jsem na tom ještě
velmi dobře, některé ženy to schytaly v daleko horší formě, např.
chudák paní zde:
Z dalších těhotenských trampot je samozřejmostí nemožnost se vyspat, nemožnost pohodlně sedět déle než dvacet minut, nebo vlastně nemožnost najít jakoukoli polohu, která mi bude pohodlná déle než dvacet minut. Nejvíc nejlepší byl pobyt na nafukovacím lehátku v bazénu. To se tak krásně přizpůsobilo zádům! Chvíli jsem i uvažovala, že na něm budu spát i v noci.
Dále mě na těhotenství štvou neustále se opakující otázky. Je to tak strašně otravné a vyčerpávající. Teď o víkendu jsme absolvovali oslavu narozenin, kde bylo asi třicet lidí a každý z nich se mě ptal na totéž! Máte tam fakt dvojčata? A co to bude? Jé, fakt nevíte, jo? Nekecej. A kdy máš termín? A půjdeš na císaře? Uáááááá.... Někoho možná baví mluvit o svém těhotenství hodiny a hodiny, já si jen přála, abych dostala tričko s nápisem "čekáme dvojčata neznámého pohlaví, očekáváme je v srpnu, nadále dělejte, že mé břicho prostě nevidíte. Děkuji." a byl by od všech otázek pokoj.
Taky jsem se docela nervla, protože si z nebohé těhule každý dělal taxíka. Však jasně, ona nepije, tak co. Nikoho nenapadlo, že jsem ráda, že jsem ráda, že mi dává zabrat i blbé sezení na místě, natož ho prokládat nastupováním a vystupováním z auta, které je pro těhotnou v osmém měsíci neuvěřitelně náročné! Takže nejenže se těhule musí dívat, jak jsou všichni kolem ožralí a dávají si třeba vodárnu, na kterou jsem měla taky setsakramenskou chuť, ale do toho ještě samé "mohla bys zajet pro tohohle? on se nemá jak dostat", nebo "když pojedeš domů, mohla bys přibrat XY a dovézt ji tam a onde, jí teďka v noci blbě navazujou spoje..." Takže jsem muži prostě oznámila, že si akciček, z kterých jsem ho vozila, už užil dost, a že teď je na čase, aby se začal starat on o mě, protože to klidně může začít každým dnem.
Přesto ale tato oslava měla jistý pozitivní přínos, protože i muži každý přál "hodně štěstí" s takovým tím úšklebkem, který znamenal, že to štěstí fakticky bude potřebovat. Muž se přiznal, že ho to zaskočilo a že mu došlo, že jde do tuhého. No sláva!
Jinak ale přípravy na děti stále nula nula nic. Napsala jsem si ale seznam a nemuselo by to být až tak strašné, nechybí toho zas až tolik. Plus teda musím všechny oblečky vyprat a vyžehlit, s čímž mi asi pomůže maminka a tchýně. Taky bych asi měla sbalit tašku do porodnice. No, začíná lehká panika. Jenže si říkám, že když už vše pro děti všechno nachystám a sbalím si tašku do porodnice, tak vlastně oficiálně přiznám, že jsem připravená na jejich příchod na svět. Ale to já nejsem! Já přece ještě nebudu rodit! Nemůžu rodit!!! Co si potom počnu?? Se dvěma dětmi! No, takže se pro jistotu tvářím jakože nic a žádný porod zatím prostě nebude. Snad třeba až v tom 38. týdnu, prosím!
Ukáže se už za pár hodin, jak na tom jsme, v poledne jdu k doktůrkovi. Nicméně jsme zvládli jeho nepřítomnost způsobenou dovolenkou, teď už tu bude jen pro nás, takže další důležitá meta byla pokořena.
Jo a děcka jsou pěkný raubíři - zde video ze včerejška, co mi v tom břiše prováděli (někdy už to docela bolí)....
Dále mě na těhotenství štvou neustále se opakující otázky. Je to tak strašně otravné a vyčerpávající. Teď o víkendu jsme absolvovali oslavu narozenin, kde bylo asi třicet lidí a každý z nich se mě ptal na totéž! Máte tam fakt dvojčata? A co to bude? Jé, fakt nevíte, jo? Nekecej. A kdy máš termín? A půjdeš na císaře? Uáááááá.... Někoho možná baví mluvit o svém těhotenství hodiny a hodiny, já si jen přála, abych dostala tričko s nápisem "čekáme dvojčata neznámého pohlaví, očekáváme je v srpnu, nadále dělejte, že mé břicho prostě nevidíte. Děkuji." a byl by od všech otázek pokoj.
Taky jsem se docela nervla, protože si z nebohé těhule každý dělal taxíka. Však jasně, ona nepije, tak co. Nikoho nenapadlo, že jsem ráda, že jsem ráda, že mi dává zabrat i blbé sezení na místě, natož ho prokládat nastupováním a vystupováním z auta, které je pro těhotnou v osmém měsíci neuvěřitelně náročné! Takže nejenže se těhule musí dívat, jak jsou všichni kolem ožralí a dávají si třeba vodárnu, na kterou jsem měla taky setsakramenskou chuť, ale do toho ještě samé "mohla bys zajet pro tohohle? on se nemá jak dostat", nebo "když pojedeš domů, mohla bys přibrat XY a dovézt ji tam a onde, jí teďka v noci blbě navazujou spoje..." Takže jsem muži prostě oznámila, že si akciček, z kterých jsem ho vozila, už užil dost, a že teď je na čase, aby se začal starat on o mě, protože to klidně může začít každým dnem.
Přesto ale tato oslava měla jistý pozitivní přínos, protože i muži každý přál "hodně štěstí" s takovým tím úšklebkem, který znamenal, že to štěstí fakticky bude potřebovat. Muž se přiznal, že ho to zaskočilo a že mu došlo, že jde do tuhého. No sláva!
Jinak ale přípravy na děti stále nula nula nic. Napsala jsem si ale seznam a nemuselo by to být až tak strašné, nechybí toho zas až tolik. Plus teda musím všechny oblečky vyprat a vyžehlit, s čímž mi asi pomůže maminka a tchýně. Taky bych asi měla sbalit tašku do porodnice. No, začíná lehká panika. Jenže si říkám, že když už vše pro děti všechno nachystám a sbalím si tašku do porodnice, tak vlastně oficiálně přiznám, že jsem připravená na jejich příchod na svět. Ale to já nejsem! Já přece ještě nebudu rodit! Nemůžu rodit!!! Co si potom počnu?? Se dvěma dětmi! No, takže se pro jistotu tvářím jakože nic a žádný porod zatím prostě nebude. Snad třeba až v tom 38. týdnu, prosím!
Ukáže se už za pár hodin, jak na tom jsme, v poledne jdu k doktůrkovi. Nicméně jsme zvládli jeho nepřítomnost způsobenou dovolenkou, teď už tu bude jen pro nás, takže další důležitá meta byla pokořena.
Jo a děcka jsou pěkný raubíři - zde video ze včerejška, co mi v tom břiše prováděli (někdy už to docela bolí)....
Ahoojky:)...to jsi vystihla presne s tou okurkovou sezonou;)..ja sama nejsem schopna pridat alespon sebekratsi clanek..pritom je toho novyho tolik:)
OdpovědětVymazatUz sem tu u tebe byla nekolikrat,moc dobre se mi ctou tve clanky:)...a teda klobrc dolu jak to zvladas:)...ja jsem ted ve 31.tt..takze mas naskok..nemluve o tom ze ja se tahnu jen s jednou princeznou,ale taky o ni uz dost vim:)))...
Ja to mam nastesti zatim s pohybem celkem bez problemovy,nastesti vubec neotykam,tak si to snazim uzivat co to jde....ale zase jsem si vymyslela jinou specialitku...na pravym stydkym pysku se mi udelala krecova zila...kdyz nebudu brat v potaz estetickou stranku (a ze je to vaaazne sexy;))) ).tak to po delsim stani dokaze pekne tlacit a bolet:)..supr vec;))....
Ahoj! To me moc tesi, ze se mi odhalil dalsi ctenar! Trosku me mrzelo, ze uz mi tu nikdo ani nekomentuj, a nevedela jsem, jestli si nakonec nepisu sama pro sebe. Koukala jsem na tve brisko a nedivim se, ze nemas s pohybem problemy :) takove pidibricho jako mas ty jsem mela snad ve 4. mesici :-D to mi bylo jeste hej...
Vymazatkdyz uz mluvime o tech sexy zalezitostech, tak ja mam zas jako suvenyr z tehotenstvi hemeroidy :( takx sexy vec.....
Naprosto chápu tvoji nemožnost se vyspat, nemožnost najít polohu, která vyhovuje k sezení nebo ležení. Mně je teď už nejlíp při chůzi, když pominu vystřelování bolesti z kříže do zadku, to se bohužel děje i při té chůzi. Ale většinou se to dá rozchodit.
OdpovědětVymazatNo, jak jsem psala ve svém článku, už je to teď asi jen o výdrži a o přežití, takže se musíme obrnit trpělivostí a prostě to zvládnout. A to očekávání narození miminka, které se nám blíží, za to stojí, ne ;-)?
S tím řízením jsem na tom byla podobně. Ale teď je 37. týden skoro za námi a manžel už mě nechce nechat řídit, aspoň ne samotnou. Už se asi taky bojí, že už by se něco mohlo začít dít. Tak jestli to tvému muži došlo, tak je to dobře. Nech se teď vozit a ať se stará on. Můj muž teď na táboře ani nepije, občas si dá teda pivo na žízeň, ale jinak je celou dobu v pohotovosti, kdyby mě musel někam vézt :-).