jak se to vsechno semlelo

Nejprve se musim omluvit, ze to bude bez hacku a carek, nebot pisu z mobilu... Ale rikam si, ze kdyz to nenapisu ted, kdyz jsem sama a relativne bez starosti, tak se k tomu dostanu pak az buhvi kdy.


Sobotni brzke rano (jeste noc) probihalo zcela standartnim zpusobem. Asi ve tri jsem sla curat, ale uz jsem se nevratila k muzi na nepohodlny rozkladaci gauc, ale na chvili se ulozila na gauc v obyvaku. Tam jsem si schrupla a probudil me az prichod tchyne, ktera si sla delat snidani. Tak jsem se presunula k muzi. Lezela jsem s nim asi deset minut a najednou takova silna menstruacni bolest. Rikam si - co to je?? Tak jsem sla zase na zachod a to uz ze me zacalo neco lehce vytekat. Kdyz jsem se utrela, bylo to naruzovele. Ani na vterinu jsem nezapochybovala, ze to je plodovka. Tekla porad. Zaskemrala jsem tchyni o vlozku a myslim, ze jsem dodala neco jako "nevim jestli uz to neprislo!". Sla vzbudit muze, protoze kdyz jsem vylezla ze zachoda, uz se oblekal. Vypadal uplne klidne. To bylo asi v sedm. Rychle jsem nahazela do tasky jeste nejake veci, vypodlozila se rucnikama a asi o pul osme jsme vyjeli smer porodnice. Samozrejme vse bylo jinak, nez jsme si predstavovali - nas dokturek byl zrovna v Irsku, kde dela o vikendech na klinice. Jeli jsme tam tedy zcela " anonymne"...

Tam to slo jak po masle. Napojili me na monitor a zacla serie dotazu. Tezko rict, k cemu jim vsechny ty udaje byly a proc se me na neco ptali dvakrat. A proc si taky neco neprecetli v prukazce, kterou jsem jim odevzdala. No, ale vedela jsem, ze to tak ve spitalech byva, tak me to ani moc nestvalo. Pak me vysetrila doktorka. Potvrdilo se, ze zacina porod. Podivala se na miminka ultrazvukem a nekolikrat zopakovala, ze jsou jeste nizky tyden... Ja se tim nenechala vubec rozhodit, bya jsem presvedcena o tom, ze to zvladnou, pan doktor je prece vzdycky chvalil, jak uz jsou daleko. Potvrdilo se, ze diky jejich poloham to vypada jednoznacne na cisare. Pani doktorka rikala, ze tak za hodinku za dve bych sla na sal. Okej.

Pak me zavedli na porodni box. Prisly tam za mnou sestry, ze je zmena planu, ze pujdu na sal hned. Rychle me trosku oholily a zavedly cevku. Muzovi dali oblecek a mohli jsme vyrazit.
Na sale uz cekal nastoupeny cely tym a zacali me pripravovat. Jeste jsme si vyjasnili nedorozumeni s anesteziologem, kteremu nikdo nerekl, ze chci spinal (pritom jsem to doktorce hlasila!), takze chystal celkovou. To me trosku vydesilo, bala jsem se, ze me budou chtit dostrkat do celkove, kdyz uz to maji nachystane, coz jsem v zadnem pripade nechtela. Ale dobry, doktori se domluvili, ze neni zadny kvalt a ze se udela spinal. Ten kupodivu vubec nebolel, bylo to uplne v pohode. Pak uz mi zacaly brnet nohy a cele telo. Zeptali se, jestli me neco boli, a kdyz jsem rekla, ze ne, zacali.

Trosku to tak ruzne tahalo a obcas jsem si musela trosku prodychat, ale bolestivy ten porod urcite nebyl. Za par chvil jsem slysela, ze rikaji ze prvni dite je venku a hned taky jeho zaplakani, takove jako zakuckani kdyz si nekdo lokne vody. Pamatuju si, jak me v tu chvili prekvapilo, ze "to" place a ze ze me opravdu vytahli dite! Hned jsme se samozrejme ptali, co to je! Holcicka! Odvezli ji na vysetreni a za minutku vytahli i druheho bobka. Druha holcicka! Tak to bylo tedy prekvapko! Muz s nimi sel vedle, kde je vysetrili a zabalili. Donesli mi nejprve Adelku, kterou mi pridrzeli na prsou a ja ji mohla dat pusinku a pozdravit ji. A za chvilinku dovezli i Aninku, tak jsem ani nevedela, komu davat pusinky driv... A pak uz je odnesli do tepla a zacali me sit. Muz byl celou dobu u mne a divali jsme se na sebe uslzenyma ocima a polohlasem jsme si neco spitali. Uz ani nevim co. Kazdopadne se mi zdlo, ze me sijou nejak dlouho a uz jsem.to chtela mit za sebou...Konecne to tedy dodelali a prevezli me na jipku, kam semnou muz jeste na chvili mohl... Lezela jsem a drzel me za ruku. Zanedlouho se mi zacalo chtit spat, ale on nesel pryc, zustal u mne a dival se, jak odpocivam... Byla jsem tak rada, ze u toho vseho byl!

Holky se narodily 9:13 a 9:14, tedy asi dve hodky od chvile, kdy mi zacala odtekat plodovka. Uznejte, ze to je opravdu neuveritelny fofr! Ale ja byla nakonec tak rada! Paradoxne totiz pres tenhle shon nebyl vubec cas na nejake obavy nebo strach. Vsechno slo tak raz na raz, ze to nakonec bylo uplne v pohode... Jsem moc rada, ze jsou holcicky v poradku a ze se o ne snad uz brzy budu moct zacit sama.starat. Vcera jsem je totiz teprv poprve videla, pomazlila si je a zkousely jsme prisani... Sice me to trapi, ze je nemam u sebe, ale snazim se na to nemyslet, rikat si, ze je tam o ne dobre postarano a ze hned jak mi bude lepe, zapojim se do pece o ne a uz je nedam z ruky :)