Přiznám se, že jsem šla včera k doktůrkovi trošku s obavami - bála jsem se, že do mě hrábne, vyděsí se, že už začínám rodit a okamžitě mě vyexpeduje do špitálu. Tak se naštěstí nestalo.
Pan doktor mě přivítal se slovy "Jeee, tak vy jste to vydržela" (rozuměj, že jsem neporodila v době jeho dovolené). Což mě potěšilo. Pak koukal do počítače, který že jsem to vlastně týden, zjistil, že 34. a uznale pokýval hlavou, že se držíme velmi hezky a že v tomto týdnu už bychom se případného porodu vůbec nemuseli bát. Následně jsem se "ladně" vyhoupla na kozu, pan doktor do mě zašátral (jak já to nesnášíííím, fuj!) a pochvaloval si, jak je to všechno pěkně zavřené! Sice že je čípek už trošku kratší, ale s tím se zřejmě už musí počítat. Pak jsme mrkli na prďochy na ultrazvuku a podržte se - jeden má 2300g a druhý 2400g! Opět jsme vysloužili pochvalu. Včera jsem prostě odcházela z ordinace naprosto spokojená. A teď už budeme chodit každý týden - příští týden poprvé na monitor.
Vše nemůže být zcela růžové, takže mi dnešní noc trošku zkazila radost. Když jsem se dozvěděla, že vše vypadá okej, směle jsme se večer pustili s mužem do řádění v peřinách. Teda jako řádění by se to dalo nazvat jen se skutečnou dávkou nadsázky. Lehce mě znervózněl hned na začátku otázkou, jestli se tím nespustí porod. Snažila jsem se ho uklidnit odpovědí, že snad ne. SNAD NE? No, moc ho to neuklidnilo. Nicméně asi měl chuť větší než obavy, tak se nenechal odradit. Zato mě to šrotovalo celou dobu v hlavě a nedokázala jsem se pořádně uvolnit. Dílo jsme zdárně dokonali a pak spokojeně usnuli. Uprostřed noci mě ale probudily bolesti. Docela silné bolesti v podbřišku, jako menstruační. Panika. Co to je? Snažila jsem se trošku uklidnit a pohotově googlila, jestli to jsou jako poslíčci... Úplně uspokojivou odpověď jsem sice nenašla, ale nepraskla mi voda a nezdálo se, že by ty bolesti byly nějaké pravidelné, tak jsem si říkala, že to budou určitě jen ti poslíčci. A vzpomněla jsem si na Mers, která to ve svém článku taky popisovala. Ráno to bylo dobré a děti se taky hýbaly, tak snad se nemusím bát... Každopádně v noci mi nebylo zrovna hej.
Ale věřím dětem, že ještě vydrží!
Včera mi sestra udělala hanbatou fotku, na které moje bříško vypadá takové roztomile maličké. Je to fotka víceméně spontánní, protože ségra měla rty namalované šílenou rtěnkou, já se zrovna převlíkala, tak jí napadlo mi dát pusu na buben. A mně se to docela líbilo, tak to cvakla. To jen na mou obhajobu - kdyby to měla být stylizovaná fotka, tak bych aspoň sladila barvu spodního prádla, že...
Pan doktor mě přivítal se slovy "Jeee, tak vy jste to vydržela" (rozuměj, že jsem neporodila v době jeho dovolené). Což mě potěšilo. Pak koukal do počítače, který že jsem to vlastně týden, zjistil, že 34. a uznale pokýval hlavou, že se držíme velmi hezky a že v tomto týdnu už bychom se případného porodu vůbec nemuseli bát. Následně jsem se "ladně" vyhoupla na kozu, pan doktor do mě zašátral (jak já to nesnášíííím, fuj!) a pochvaloval si, jak je to všechno pěkně zavřené! Sice že je čípek už trošku kratší, ale s tím se zřejmě už musí počítat. Pak jsme mrkli na prďochy na ultrazvuku a podržte se - jeden má 2300g a druhý 2400g! Opět jsme vysloužili pochvalu. Včera jsem prostě odcházela z ordinace naprosto spokojená. A teď už budeme chodit každý týden - příští týden poprvé na monitor.
Vše nemůže být zcela růžové, takže mi dnešní noc trošku zkazila radost. Když jsem se dozvěděla, že vše vypadá okej, směle jsme se večer pustili s mužem do řádění v peřinách. Teda jako řádění by se to dalo nazvat jen se skutečnou dávkou nadsázky. Lehce mě znervózněl hned na začátku otázkou, jestli se tím nespustí porod. Snažila jsem se ho uklidnit odpovědí, že snad ne. SNAD NE? No, moc ho to neuklidnilo. Nicméně asi měl chuť větší než obavy, tak se nenechal odradit. Zato mě to šrotovalo celou dobu v hlavě a nedokázala jsem se pořádně uvolnit. Dílo jsme zdárně dokonali a pak spokojeně usnuli. Uprostřed noci mě ale probudily bolesti. Docela silné bolesti v podbřišku, jako menstruační. Panika. Co to je? Snažila jsem se trošku uklidnit a pohotově googlila, jestli to jsou jako poslíčci... Úplně uspokojivou odpověď jsem sice nenašla, ale nepraskla mi voda a nezdálo se, že by ty bolesti byly nějaké pravidelné, tak jsem si říkala, že to budou určitě jen ti poslíčci. A vzpomněla jsem si na Mers, která to ve svém článku taky popisovala. Ráno to bylo dobré a děti se taky hýbaly, tak snad se nemusím bát... Každopádně v noci mi nebylo zrovna hej.
Ale věřím dětem, že ještě vydrží!
Včera mi sestra udělala hanbatou fotku, na které moje bříško vypadá takové roztomile maličké. Je to fotka víceméně spontánní, protože ségra měla rty namalované šílenou rtěnkou, já se zrovna převlíkala, tak jí napadlo mi dát pusu na buben. A mně se to docela líbilo, tak to cvakla. To jen na mou obhajobu - kdyby to měla být stylizovaná fotka, tak bych aspoň sladila barvu spodního prádla, že...
Ve skutečnosti si myslím, že moje břicho odpovídá spíše této fotce:
Úžasný, hlavně, že u doktora bylo všechno v pořádku a že bolesti podbřišku také přestaly ;-). Jinak vypadáš skvěle, břicho bych řekla, že ani na dvojčata nevypadá... soudě tedy podle mého břicha :-).
OdpovědětVymazatTa druhá fotka... zajela sis na kole na pivo, jo? ;-)
haha, na kolw na pivo, kez by! :-D ani jedno z toho nebylo moje :(
Vymazat