24. týden Inside & Outside

Končíme 24. týden. Teda jako musím říct, že jsem si přišla v počítání délky svého těhotenství docela kovaná, ale návštěva na pohotovosti minulý víkend mě zase vyvedla z míry.

Paní doktorce na gyndě jsem nahlásila, že jsem 23. týden. Ta pak točila jakýmsi kolečkem a říkala - nooo já tady vidím, že už jste 24. týden. Pak z ní vylezlo, že to počítá podle toho druhého data porodu, co mi stanovili v pozdější fázi těhotenství, ne podle prvního dne poslední menstruace. A ony se skoro o týden liší! Já ale jedu pořád podle té menstruace, protože termíny porodu mi různí lékaři řekli snad tři, tak by v tom byl hokej.

Včera jsem byla na kontrole na urologii. Málem jsem se jim tam s prominutím pochcala. Doma jsem schválně nešla čůrat, aby mi to šlo u doktora (jednak mi čůrání do kalíšku moc nejde, když jsem nervózní, že se musím vyčůrat a ještě navíc vychytat tzv. střední proud, a navíc - jde to blbě i lidem bez břicha, my těhule to podle mě nemůžeme zvládnout bez toho, abychom si komplet nepočůraly ruku), ale zastavila jsem se ještě na poště, kde jsem bohužel ztratila půl hodiny svého života a taky nervy, pak jsem ještě čekala v čekárně, takže do ordinace jsem šla úplně natlakovaná... Ten doktor se na mou ledvinu ani nekouk! Ptal se mě, jestli mě bolí, nebo jestli mám teploty, bolesti při močení a když zjistil, že nic, tak mi jen teda nechal udělat tu kultivaci z moči a nazdar pipi...  a ještě to okomentoval, že to utlačování té ledviny bylo jen lehké, te se to těhotným stává, tak že dobrý. No jako oproti víkendu, kdy mě docela postrašil, úplně nebe a dudy... Jo a ještě zavtipkoval, jestli jsem si všimla, že se jim zrovna rekontruuje porodnice a ptal se, kdy že to mám rodit :-D

Takže jsem opět začala přemýšlet, co dál. Zůstat už na nemocenské? Je fakt, že kdybych se nechala uschopnit, tak jen tak na dva týdny - tím že mě to teď skolilo tak náhle, tak nemám připravené nic na předání agendy kolegyni, nemám vyřízené spisy nachystané k archivaci, papíry založené do složek.... No prostě jinými slovy mám v pracovní skříni bordel, ve kterém se nikdo jiný kromě mě nevyzná :) Jde o to, že i kdybych byla nemocenské, tak bych tam minimálně týden ve vycházkách stejně musela chodit a dodělat to po sobě. Teda nemusela, ale bylo by to pro mě menší zlo, než představa, že se někdo hrabe v té mé skříni a vidí, co tam mám za neuvěřitelný binčus :-/

Možná jsem i pro variantu chození ještě dva týdny do práce. Jsem hrozná, i manžel koutí hlavou, on už by byl nejradši, abych byla doma (ale beztak je to proto, že když jsem doma, tak vařím, a on jak přijde z práce, tak má teplé jídlo :))) Ještě se poradím s doktůrkem.

No a dostáváme se k hlavnímu bodu programu - tedy mým miláčkům. Po nějaké době tu máme opět obrázek, jak teď aktuálně asi vypadají. Takže pohled inside:

 

a outside :