Týden doktorů a zdravotních trampot

Tento týden byl trochu vopruz.

 

V pondělí jsem hned ráno vyrazila na test na těhotenskou cukrovku. Nijak moc jsem to neprožívala, pila už jsem daleko větší hrůzy než 80g cukru rozmíchanýho v hrnku vody... Jediné, co mě trápilo, bylo, že budu až do desíti dopoledne o hladu. Nakonec to zas tak strašné nebylo. Koupila jsem si časopisy a v podstatě celou dobu strávila čtením. Nejhorší na celém vyšetření bylo braní krve, protože mám zákeřnou žílu na levé ruce, která se tváří, že je úplně v pohodě, ale jakmile z ní chce sestra něco vysát, tak najednou kamsi uhne a tůdle. Samozřejmě se to stalo i v pondělí, což způsobilo, že mi nakonec sestra brala krev z druhé ruky, ale protože bylo třeba odebrat ji třikrát, píchala v podstatě pořád do jednoho místa, což moc příjemné nebylo. Třešničkou na dortu bylo, že mě pokaždé když sundávala po odběru takové to škrtidlo na paži práskla tím škrtidlem přes břicho. Ale neměla jsem sílu jí nic říct, byla chuděra dost nervózní už z té žíly... Výsledky nevím, nějak jsem tam pak už nevolala, jdu za týden na kontrolu do poradny, tak si užiju ještě sedm dní sladkých hříchů a pak uvidíme, jestli se budu moct cpát sladkostmi dál, nebo jestli budem mít utrum. Taky jsem se v pondělí nechala ještě na dva týdny pracovně uschopnit a sobě svatosvatě slíbila, že pak už opravdu budu doma a budu odpočívat.

Ve středu jsem šla na pravidelné sono prsů kvůli mé brca mutaci. O tom, kterak mne kdysi před prvním ivf tamější doktorka postrašila, jsem psala v tomhle článku. Proto jsem šla docela s obavami, věděla jsem, že pro má prsíčka není ivf proces nic dobrého a bála jsem se, jaké to zanechalo stopy. Vyšetření naštěstí nic neukázalo. Tak jsem se oblékla, doktorka se semnou už loučila a popřála mi, aby bylo děťátko zdravé a vše nám klaplo. Byla jsem asi v dobrém rozpoložení z příznivého výsledku vyšetření, takže jsem jí odvětila, že dětičky budou dvě, načež se doktorka zeptala, jak jsem čekala, jestli vznikly spontánně. Řekla jsem popravdě, že ne, že jsme byli na umělém oplodnění. Reakce v podstatě stejná jako minule, úplně jsem na ní viděla to zděšení a jak se jí postavily všechny vlasy na hlavě. Ale nenechala jsem se otrávit, dřív než stihla cokoli říct, tak jsem rychle řekla, že rizika znám, že už mě postrašila minule a že holt nemám vejcovody a tak že mi nic než ivf nezbylo. A už jsem radši brala tašku a šla. 

Čtvrtek jsem zasvětila návštěvě zubaře. Tam vše naštěstí bylo v pohodě....

V průběhu asi tak středy a čtvrtku jsem si všimla, že mi docela často začalo tvrdnout břicho. Teda, abych to uvedla na pravou míru - teprve asi před týdnem jsem pochopila, že to, co se mi děje, je tvrdnutí břicha - předtím jsem myslela, že se to jen prckové nějakým bolestivým způsobem otáčejí a to způsobuje ty tvrdé boule na břiše. Chvilka googlení však odhalila pravdu - je to tvrdnutí! No a původně jsem měla tak jedno dvě tvrdnutí denně, jenže právě okolo druhé poloviny tohoto týdne se frekvence docela prudce zvedla - břicho tvrdlo třeba jednou za hodinu a půl, nebo za dvě. Nebo byl několik hodin klid a pak během půl hodiny ztvrdlo třeba dvakrát třikrát. To mě docela vyděsilo, tak jsem psala doktůrkovi, který mi doporučil nasadit magnesium. Beru ho dnes třetí den a je to fakt lepší...

Na víkend jsme jeli za mužovým kamarádem do Břeclavi. Bydleli jsme v takovém docela pěkném penzionku, ve kterém ale byla docela kosa. Hned první noc jsem se probudila a cítila, jak ze mě něco vytéká, maličký čůreček. Po přetočení na bok to přestalo. Ale docela mě to vyděsilo, mám totiž strach z předčasného odtékání plodové vody (nenávidím internet a nenávidím sebe za to, že čtu děsivé příhody a co vše se komu v těhotenství stalo!!!). Další dávku zděšení vyvolaly v průběhu sobotního dopoledne asi dva masivnější útoky výtoku - najednou jsem cítila, jak se ze mě něco vylilo. Ne že by toho byly litry, ale úplně málo taky ne. Opět panika, rychle google, jak že se pozná ten odtok plodové vody. Když výtoky nijak nepokračovaly, zklidnila jsem se a už jsem se na to pokusila nemyslet. Žádné další vyústění tento příběh nemá, jen je hrozné, jaký mám o ty mrňouse strach... No už abych šla zase do poradny, viděla je na ultrazvuku, viděla, že můj čípek je stále pevně zavřený a že je prostě vše v cajku!

Odpoledne jsme byli na procházce v Lednici. Je to tam opravdu krásné a suprové. Naposled jsem tam byla s kamarádkou na burčákovém pochodu, z něhož si půlku nepamatuju a za druhou půlku se stydím, takže jsem byla ráda, že se mi podařilo toto moc hezké místo spojit i s příjemnějšími prožitky. Měla jsem tam na sobě poprvé bederní podpůrný pás, ale moc nevím, jestli se mi s ním chodilo nějak výrazně lépe než bez něj. Ale taky nevím, jestli jsem ho měla umístěný správně. Možná, že jeho čas ještě přijde. Rozhodla jsem se s vámi podělit o jednu fotku, které interně říkám zátiší s hovnem - jejím prostřednictvím se vám tedy po skoro roce a půl anonymního blogování odhaluji v celé své kráse!

No a protože to včera bylo ke konci už docela vyčerpávající (po delší chůzi mám vždycky pocit, že se mi roztrhá pupík, takové v něm mám pnutí), dnes jsme si dali jen maličkou procházku po Valticích. Tu trošku narušil telefonát s mým tatínkem (lékařem), který mi sdělil, že kultivace moči nedopadla úplně dobře, že tam stále mám bakterie. Zítra ráno odevzdám ještě jeden vzorek a pak se uvidí, jestli bude nutné znova nasadit antibiotika :( Ten zánět močáku mě docela straší - víte proč... Protože to není sranda, může způsobit až odtok plodové vody :( (nedejbože!)

No nic, jdu si dát na dobrou noc zmrzlinku a budu doufat, že příští týden přinese lepší zprávy.