Jsem doma třetí den a má to zcela klasický průběh.
První den mě to ještě docela bavilo. Nemuset vstávat, můžu celý den brouzdat po různých fórech (kam ale nikdo nepřispívá, protože jsou všichni v práci), můžu si udělat fajnovou snídani... I fajnovej oběd.
Jenže. Už první den jsem se cítila tímto nicneděláním docela nasycená. Druhý den, to jsem znatelně pociťovala, že už by to mohlo stačit. Dnes je třetí den a mám toho dost. Nic mi není a čumákuju doma v obavě před nákazou chřipkou. Asi to do pátku ještě zvládnu a v pondělí musím do práce. Stejně nejpozději v úterý musím, jdu pracovně na soud a nemůže mě nikdo zastoupit.
Došlo to tak daleko, že jsem z nudy upekla cheesecake. Bydlenkovatím, proboha. Začínám rozumět pohnutkám ženských, které na mateřské začnou háčkovat. Ač se nikdy nechci snížit k tomu, že bych na mateřské háčkovala. Dyť jsem přece plánovala, jak na mateřské napíšu rigorózku. Ajo, teď jsem si vzpomněla, že budu mít dvojčata, takže zřejmě nenapíšu ani esemesku.
No nic. Musím jít do práce, nebo z nudy začnu i uklízet a to už by byl semnou amen.
____________________________
aktualizace: Cheesecake jsem nechala péct trošku dýl, než by bylo pro něj zdrávo, což jsem se snažila zachránit tím, že jsem okamžitě vypla troubu a otevřela dvířka dokořán. Ne nadarmo píšou, že se má nechat cheesecake schladnout velmi pomalu a dvířka od trouby pootevřít jen tak na 5 centimetrů. Odměnou za tento můj přešlap mi budiž prasklina přes půl dortu, což je definitivní konec jakéhokoli pozitivního smýšlení. Pro dnešek.
Ja nahodou hackuju moc rada! :-D
OdpovědětVymazat