tak jde čas s těhulou

No jo, dementní nadpis, ale co tam má člověk furt vymejšlet?



Tak, teď jsem akorát v mezidobí mezi dvěma kontrolami. U mého doktůrka to bylo fajn, jak jsem předpokládala. Ukázal mi zase moje bobany, zase jsem viděla, jak jim ťukají srdíčka a zase u toho bulela. Ten pohled se prostě neokouká. Nemůžu se dočkat, až to uvidí i manžel, je taky cíťa, takže bude určitě taky naměkko a uroní pár slz. Akorát myslím, že muži chodí na ultrazvuk až když se dělá přes břicho, což nevím, kdy bude. Nevím, jak by se mu líbilo, kdyby viděl, jak do mě doktor strká.... sondu :-D ale vlastně při transferu už viděl, kterak se mi doktor hrabe v lůně a moc horší pohled už ho zastihnout nemůže (nepočítám-li porod, ale to budu trvat na tom, aby seděl u hlavy a "tam dolů" se ani nepřiblížil). Doktůrek pobavil, když na ultrazvuku našel dva plody, ale říkal, že se podívá, jestli se tam náhodou neschovává někde ještě třetí. No, tak to prrr, dvě dětičky chceme, ale tři, to už by bylo příliš! Aby mě "uklidnil", tak mi povyprávěl příběh, jak měl pacientku, které při ivf vkládali jedno embryo a byly z něj jednovaječná trojčata. No, když třetí dítě nenašel, trošku jsem si oddychla.

Jinak jak jsem předpokládala, rozestup mezi kontrolami narostl. Ale není to tak hrozné, objednali mě za 2 a půl týdne, tak to se dá přežít. Za týden v pondělí mi udělají první část nějakého prvotrimestrálního screeningu. Což znamená, že mi vezmou krev. Na tom by nebylo nic tak hrozného, kdyby mě neobjednali na půl desátou a já nemusela přijít na lačno!!! Tou dobou za sebou mívám už tak dva tři chody! Na jídlo myslím většinou už cestou v tramvaji (tzn. kolem půl sedmé). Nemám páru, jak to udělám, abych do půl desáté přežila a nezkolabovala. Možná kdybych nešla předtím do práce a vstávala tak v půl deváté, tak bych to zvládla. No, ještě to promyslím.
Taky trošku doufám, že na další prohlídce už dostanu těhotenskou průkazku! Ne že bych si myslela, že je to nějaký významný předěl v mém těhotenství, ale tak nějak si říkám, že když mi ji doktor ještě nedal, tak tím trošku naznačuje, že se ještě furt může stát cokoli. Až mi ji dá, tak to bude znamenat, že se můžu považovat za oficielně těhotnou.

Stihla už jsem si napůjčovat asi tak deset těhotenských knih. Co na tom, že je ve všech v podstatě totéž. Jednu jsem si bezelstně prohlížela stránku po stránce a najednou koukám na rozvalenou pipinu, z které se drala hlava. Normálně řezničina v nejautentičtější podobě. Knihu jsem odhodila jako zapovězenou. Jinak mě ale baví si číst, jak v aktuálním týdnu mimina vypadají, co už mají a co všechno "umí". Minulý týden jsem takhle předčítala muži tento článek a říkám mu - ty brďo, mají dva centimetry a už si můžou cucat palec. No a v ten moment se spustil proud hormonálních slz, protože jsem si představila, jak si u mě v břichu ti dva mrňousi spokojeně hoví a cucají si palec. No a mezi slzama jsem se sama sobě řehtala, jak jsem pitomá a praštěná. Mírně vyděšený muž mi donesl čokoládovou zmrzlinu, čímž hormonální bouři utišil.

Jinak se o mém těhotenství tak nějak živelně dozvídá čím dál tím víc lidí. Na to, že plán byl, že to budeme tajit do třetího měsíce, to ví lidí už opravdu dost. Mužova rodina v podstatě kompletně celá, což mě zvlášť minulý týden mírně rozezlilo, ale protože si chci zachovat dekórum pravé dámy, tak svou rodinu zde veřejně nebudu hanit. Ostatně, "oni to mysleli dobře". Jak jinak...
Plíživě se to šíří i v práci. Vzhledem k tomu, že mi roste břuch, tak první odvážná kolegyně prohodila řečnickou otázku, že to bříško asi nemám z bohaté vánoční tabule, že ne. Z doslechu vím, že jsou i jiné kolegyně, které nejsou natolik odvážné, aby se zeptaly na přímo. No, už to asi dlouho neutajím. Co mě ale odzbrojilo úplně totálně, byl rozhovor s jednou známou na sobotním plesu. Vzala jsem si šaty vhodně střižené pod prsy, takže se břuch neměl sebemenší šanci rýsovat. Seděly jsme tak naproti sobě a ona mi povídá, že je na mě něco takového zvláštního, že vypadám jinak. Trošku jsem se vylekala, protože už jsem slyšela, že někdo umí vyčíst těhotenství z tváře. Tak jsem rychle řekla, že to bude tím, že mám vlasy nabarvené a vyfoukané do rovna. Ale ona že ne, že mám takový hezký obličej. No, pak jsme trošku osaměly, tak jsme vykládaly a ona se tak mezi řečí ptala, jestli zkoušíme miminko, tak jsem řekla, že zkoušíme, ale že tomu necháváme volný průběh. A ona mě začla přesvědčovat, ať si udělám test, že jsem těhotná, že ona to pozná. No docela sranda vám řeknu.

Jinak už mi začínají docházet výmluvy, proč nemůžu pít - být neustále za řidiče už začíná být podezřelé. Proto se domnívám, že se to všechno už prostě brzy provalí!