všehochuť

Následuje článek každý pes jiná ves, v němž vám chci říct moc věcí najednou :-D.


Pozítří jdu na kontrolu za svým gynekologem. Hrozně se za ním těším, pan doktor je nejlepší, jakého si můžu přát - skvělý specialista a taky milý a vstřícný člověk. Navíc je i porodník, takže by mohl miminka i odrodit - ale to dost předbíhám. Tento doktor mě určitě nebude chtít jen tak odbýt (žádné šupšup!). Bohužel mám taky podezření na nějaké kvasinky nebo něco, ale moc dobře se to nedá rozeznat, protože si každý den zavádím vaginální gel, který se tak úplně nevstřebá, takže občas ze mě vychází docela dobrý humus a kdoví, jestli takhle vypadají ty pozůstatky gelu, nebo jestli "tam dole" je něco špatně... No budu klidnější, když se na to pan doktor podívá, ale zas na druhou stranu se i docela stydím, nechci si ani představit, jak to tam vevnitř s těmi nánosy humusu musí vypadat (to je docela dost nechutnej odstavec, nebojte, další bude už lepší).

Jinak je situace s kontrolama u doktora docela šílená - i když na ně chodím každý týden, nijak mě to neobtěžuje, ba naopak! Nejradši bych chodila na ultrazvuky každý den a dívala se, jestli tam jsou mrňousové oba a jestli se jim dobře daří. Nevím, jak to přežiju, až budu chodit na prohlídky třeba jen jednou za měsíc. Ale tak nějak doufám, že když jsem to rizikové těhotenství - po ivf a ještě navíc s dvojčátky, tak mě snad tak co dva tři týdny budou zvát!

V souvislosti s prohlídkami se přihodila taková zvláštní věc. Vždycky jsem byla takový nedočkavec a tak jsem si představovala, jak budu chtít v těhotenství vědět pohlaví dítěte co nejdříve to bude možné. Nechápala jsem páry, které si nechtějí nechat sdělit pohlaví, myslela jsem si, že bych umřela zvědavostí. Ale! Muž přišel s tím, že by mu tak úplně nevadilo se nechat překvapit. Já si říkám, že by to nemuselo být špatné. Stejně nevím, co bych si vlastně přála, moc nad tím nepřemýšlím, chci jen, aby byly obě mrňata v pořádku.

Mateřské hormony a pudy ale fungují dokonale. Vůbec si nepřipouštím, že by to mohl být s dvojčátky záhul, nemám z toho strach, naopak největší strach mám z toho, že bychom o jedno z nich mohli přijít. Už teď je oba bezvýhradně zbožňuju a chci je oba mít v bříšku co nejdéle to bude možné, dokud nebudou "dopečení". V souvislosti s tím vám musím říct, že bohužel s tím, jak brouzdám po různých emiminech a modrých konících, tak čtu spoustu smutných příběhů, jak maminky o jedno z dvojčátek přišly, nebo ještě smutnějších, kdy přišly o obě. Dnes jsem četla mimořádně smutný profil maminky, která ve 25. týdnu porodila své dvě dětičky, holčička měla asi 550g a chlapeček 300g. Po týdnu o chlapečka přišli. Holčička bojuje dál, roste a vypadá to s ní lépe, ale stejně nad ní jistě visí otazníky ohledně jejího celoživotního zdravotního stavu. A taky si neumím vůbec představit, jaký šílený psychický nápor na rodiče to musí být. Trošku jsem začala rozumět tomu, proč se lékaři při ivf snaží předejít dvojčátkům.... Ale snažím si to moc nepřipouštět. Říkám si, že když měli bobišci tak malou pravděpodobnost, že se zakousnou oba (tipuju kolem 10%), tak teď, když už mají daleko větší naději uspět než neuspět, to už musí zvládnout :-*

A co mé těhotenské příznaky? No není to s nimi zatím nijak horké. Minulý týden jsem měla pár dní, kdy jsem musela jíst cca co hodinku až dvě, jinak mi začalo být špatně z hladu. Ne že by se mi vyloženě chtělo blít, ale najednou mě přepadne vlčí hlad, myslím jen na to, že něco musím sníst a mám z toho tak jakoby žaludek na vodě. Takže jsem si nachystala v práci různé svačinky a dobrůtky. Během uplynulého víkendu mě zase trápila spavá nemoc, hlavně v sobotu, kdy jsem spala kromě návštěvy dědy celý den. Teď je to pár dní zase dobré... Ale když je člověku moc dobře, tak si zase říká - a je to dobře, když jsem těhotná, tak by mi nemělo být dobře, ne?

No a poslední zpráva - minulý týden jsem se sešla se svou nejlepší přítelkyní a ta mi řekla, že také našla dvě čárky na testu! ♥ kéž by to vyšlo nám oběma, o tom jsme snily, že budeme těhotné spolu a porodíme nedlouho po sobě a budeme si radit a pomáhat a budeme společně čelit šíleným matkám na dětských hřištích. Jupí!