Dnešní příspěvěk začne trochu nechutně. Dostala jsem nad ránem menstruaci. Na tom by nebylo nic divného, to se mi cca od 12 let stává každý měsíc, že. Jenže já si uvědomila, že mám už jen 28-29 dní. A pak to všechno začne.
Poté, co jsem se jaksi hygienicky obsloužila v souvislosti se začátkem nového cyklu, jsem se vrátila do postele a přemýšlela. Že až TO začne příště, bude to povel - začni píchat! Samozřejmě, začni si píchat :) Zatím je to pro mě docela sci-fi představa. Připadlo mi, že jde celkem do tuhého. Že bych se měla začít nějak připravovat - fyzicky, psychicky (i když vlastně moc nevím, co si pod tou přípravou mám představit - rozhodně méně pít (alkohol), nekouřit, jíst co nejvíce zeleniny a ovoce, odpočívat, dál zobat ten Femibion... A bude to stačit?). A že to může být posledních 29 dní v mém životě, kdy mám na starost opravdu jen sebe (nepočítám-li občasnou starost o mého chlapa). Posledních 29 dní na dlouhou dobu, kdy si můžu dělat relativně co chci, pít co chci, jíst co chci, sportovat jak chci - prostě cokoli aniž bych měla nějaké omezení. Možná bych o tomhle neměla vůbec přemýšlet takhle obřadně, ale holt stalo se a už to nejde zastavit. Teď to možná vyzní tak, že se ani snad netěším. Těším! Jen asi po svém. Když už to musím podstoupit touhle cestou, tak chci vypustit přemýšlení o tom, jestli jsem nebo nejsem připravená, jestli jsem nebo nejsem moc mladá, jestli bych neměla ještě nějakou dobu cestovat/skákat/užívat si života. Aspoň v tomhle to chci mít jako ostatní ženy - být do toho vhozena rovnýma nohama - a když to vyjde, tak možná bude čas na tyto otázky. Teď se těším spíš z "technických" důvodů - abychom to měli zdárně za sebou, nemuseli do toho cpát peníze, svůj čas, naděje... Těšit se na samotný výsledek tohoto snažení (tj. dítě, kdyby to někdo nepochopil) se začnu, až budu těhotná. Doufám :-)))
Žádné komentáře:
Okomentovat