mrzutě

Tak mám tedy nadále anonymní čtenáře, kteří zůstávají v tajnosti. Co mám s váma dělat. Tak to bude nadále jen monolog.



Je tu příslib, že se něco začne dít! Na středu jsem objednaná na kliniku. Moje první konzultace! Jsem zároveň hrozně nadšená a natěšená a taky otrávená a zpruzená. Důvody následují.

Už jsem se asi zmiňovala o mých rodičích-lékařích. Samozřejmě když jsme vybírali kliniku (fakt se bráním užívání označení CAR a vypisovat "centrum asistované reprodukce" je ještě větší vopruz), tak jsem se radila s nimi, oni se radili s jinými svými známými atd. Došlo to tedy do toho bodu, že jsem řekla - líbí se mi Helios, ale já se teda podvolím výběru podle toho, co řeknou odborníci (tedy přátelé mých rodičů, kteří někde někoho znají apod.). Jo, mohla jsem říct - seru na vás, vyberu si co chci já. Ale asi vám nemusím vysvětlovat jaké výhody přináší být ve zdravotnickém zařízení jako "něčí známý", ideálně "něčí příbuzný"... Zatím ještě nebudu psát, která klinika to nakonec "vyhrála", to možná až podle toho, jestli se mi tam bude líbit nebo ne :-)

Takže jsem se tam tedy objednala jako "něčí známý." Vzhledem k tomu, že můj drahý dnes odjel na dva týdny služebně pryč, tak jsem počítala, že se tam vypravím sama. A podotýkám, že mi to nijak nevadilo, dokonce mi ta představa připadala docela příjemná. Doprovod mi samozřejmě byl nabídnut, nejprve máma, poté budoucí tchyně a má drahá přítelkyně. Všechny jsem s díky odmítla, že se jedná o prvotní konzultaci, na které žádnou psychickou podporu nepotřebuji. Dnes při nedělní snídani jsem si ovšem od mamky vyslechla, že to s tátou probírali a ŘÍKALI SI, ŽE BY BYLO DOBRÉ, ABY TAM SEMNOU TAŤKA JEL. Už se to tedy přesunulo z roviny nabídky doprovodu do roviny "prostě pojedeme a tečka." Opět bych mohla říct - seru vám na to, pojedu tam sama. Ale - slyším kecy o nevděčnosti, že nejsem dostatečně erudovaná proto, aby mi lékaři všechno laicky vysvětlili... a v neposlední řadě ONI PŘECE PRO MĚ CHTĚJÍ JEN TO DOBRÉ A NENÍ JIM JEDNO, CO SEMNOU BUDE. Fajn, takže nejenže moje dítě nevznikne z láskyplného aktu, ale za asistence mých rodičů. Doufám, že táta nebude chtít doktorovi koukat pod ruce, až budu ležet na gynekologické koze. Proboha napadlo taky někoho že kromě toho, že to je návštěva doktora, je to taky vysoce intimní záležitost, která by měla být v režii mě a mého muže? Nehledě na to, jak to asi tak bude vypadat. Všechny páry tam budou muž-žena a jen já tam budu jako malý harant se svým téměř šedesátiletým otcem (až teď mě napadlo, že by si někdo mohl dokonce myslet, že se o dítě snažíme my dva!). 

Ještě navíc k tomu přičtěme neustále se opakující se dotazy na svatbu. Že když už teda plánujeme rodinu, tak by se to přece slušelo a proč to odkládat a blebleble. To téma tady nebudu moc rozpitvávat, ale každopádně mě to taky deptá. Ale jen chvíli, než si uvědomím, že to, co mám, je to nejlepší, co bych si mohla přát, a mám si vážit toho, že se spolu máme krásně a ne si komplikovat život přemýšlením o nějakých kravinách. Až to přijde, tak to přijde. Nejsem zastánce hluboké myšlenky, že svatba je jen papír, ale skutečnost je taková, že ta samotná skutečnost, že se dva lidi vezmou, má fakticky opravdu jen malé důsledky. 

A jinak jsem se rozhodla vysadit ze svého jídelníčku pečivo a zase se více hýbat, abych shodila zimní zásoby - neboť i když zima byla velmi mírná, zásob se mi podařilo nashromáždit poctivě.