čtvrtek 21. května 2015

Moře volného času... NA DRUHOU!

Než začnu rozebírat aktuální (dnešní) dění, hodilo by se na úvod napsat, jak to dopadlo s mými zdravotními trampotami, které jsem nastínila v minulém článku.
 
Bohužel to není dobrý, kultivace potvrdila, že mám opět poměrně masivní zánět močáku. Stavila jsem se tedy u taťky v ordinaci, který mi udělal sono a zjistil, že v ledvině je stále městnání moči. No, tak se opět začalo mluvit o stentu, kterého se bojím jak čert kříže. Tak jsem tedy opět naklusala na urologii, kde jsem se dozvěděla pouze to, co už jsem věděla - že mám zánět močáku a městnání v ledvině. Ohledně stentu byl pan doktor naštěstí docela zdrženlivý, za což jsem mu měla chuť políbit ruce i nohy. Říkal, že u nich je praxe taková, že dokud ta ledvina nijak nezlobí, tak že stent nedávají. Přece jen je to cizorodé těleso v močových cestách, může dráždit a nést sebou různé jiné drobné komplikace. Já se subjektivně cítím úplně dobře, krevní testy nenaznačují, že by se ledvina chystala selhávat, takže se mu tedy zatím vyhnu, hurá! Ale nevyhnula jsem se antibiotikům, a to na celých deset dní. Pět dní v silnější dávce, dalších pět dní v poloviční.

No a vzhledem k tomu, že můj gynekologický doktůrek a můj taťka jsou kámoši, tak se proti mě spikli a zhatili mi plán, že budu chodit do práce do konce tohoto týdne a pak už teda nastoupím na rizikáč. Tatínek zavelel, že budu doma prostě hned. Je zajímavé, že když jsem se s doktůrkem bavila ohledně rizikového těhotenství, tak to nechal výhradně na mě a nikam mě nehnal - řekl, ať se rozhodnu podle toho, jak se cítím. Tátovi to ale prezentoval prý docela jinak - že se tomu diví, že dneska každá druhá ženská, co najde čárku, na testu za ním hned běží, ať jí nechá doma, a já, po ivf a s dvojčaty, pořád chci chodit do práce, no co si potřebuju dokazovat, to teda neví.... Protože je doktůrek můj miláček, tak mu to nemám za zlé, jednak je jasné, že se přede mnou vyjadřuje jinak než před tátou, kterého zná, a jednak není vůbec jisté, do jaké míry si to táta přibarvil, aby mě "donutil" opravdu zůstat doma. Tak se ale prostě stalo to, že jsem včera byla naposled v práci. Doslova na rizikáči teda nejsem, protože jsem se rozhodla si vybrat dovolenou, tak jsem na dovolené! Až do půlky června... Pořád mi to celé nějak nedochází, takže když se semnou kolegyně loučily, tak mě to ani nebralo k slzám, spíš jsem se smála jak lečo, protože tak nějak fakt tomu všemu nemůžu uvěřit. Ale dostali jsme i dárečky - dětičky dostaly hadříčky (díky bohu ve velikosti 3-6 měsíců, páč mi přijde, že toho ve vel. 50-56 už začínám mít dostatek) a do obálky nějaké penízky na přilepšenou - to asi přihodíme k poukázce do Ikea, co jsme od kolegů v práci dostali ke svatbě, a koupíme postýlky a komodu. Ovšem to bych nebyla já, abych si nevzala domů ještě jeden spis, "na rozloučenou"... Nepoučitelná :-)

Dneska ráno jsem se probudila... A... Nic. Přemýšlím, co budu dělat! Doposud, když jsem přemýšlela o svém "volném čase", tak to bylo v rovině třeba půl dne, nebo maximálně víkendu. Ale teď? Teď mám takové dva měsíce! Co s takovým kvantem času?
Nejhorší je, že tím, že chodím spát brzy, dost brzy vstávám. Kdybych tak spala třeba do jedenácti, pak se líně protáhla, udělala si snídani a kolem třetí oběd, to by ten den utíkal. Dnes jsem se probudila v šest. Je devět, jsem nasnídaná, mám vypitou svou bezkofeinovou kávičku, prolítnuté své oblíbené stránky... A co teď?? Vyvstává notoricky známý problém příliš mnoha možností komplikujících výběr. Můžu vlastně dělat neuvěřitelné množství věcí. Ale čím začít? Prozatím jsem zabíjela čas procházením záložek v mozille, které jsem si uložila "na pozdějc". Objevila jsem tam i nějaké docela zajímavé blogy, tak s nimi možná pár hodin strávím :) A taky jsem si udělala To do list. Ten bohužel kromě nákupu nezahrnuje žádné zábavné činnosti, takže moc atraktivní není. Ale udělat se to musí... A ještě mám svůj spis! Tak třeba do konce týdne nějak přežiju...

Pobyt doma mi intenzivně znepříjemňuje čoklík nějakých sousedů, který už tři hodiny v kuse štěká a vyje. Slyšela jsem ho už včera odpoledne, takže se smiřuju s tím, že prostě bude takhle vyvádět, dokud bude sám doma. Výborné. Tak snad abych vyrazila na ten nákup...
 

Žádné komentáře:

Okomentovat