začínám druhý trimestr!

Tak, konečně to mohu oznámit světu - jsem těhotná! Tento týden jsem začala patnáctý týden a můžu tedy prohlásit, že jsme úspěšně překonali první trimestr.

 

Definitivně potvrzeno to bylo na včerejší kontrole, na níž se zjistilo, že je vše v pořádku. Nejprve mi doktor mrkl do lůna, pak prohmátl čípek (to teda ale vůbec není příjemné!) a pak jsme se dostali konečně k nejzajímavějšímu bodu programu – ultrazvuk! Byla jsem na sebe patřičně hrdá, protože jsem tentokrát nebulela. Až když jsem se utírala, tak jsem zjistila, že jsem stejně pár slz uronila, ale byly to spíš jen takové slzy asi abych nevypadla z kondice. Ani jsem nevěděla, kde se tam vzaly, asi jako když jdete ve větru a najednou cítíte, že vám z vnějších koutků teče slzička až k uchu. Pana doktora jsem se ptala jednak na případný pobyt doma – protože jsem četla, že od 20. týdne se to maminkám s dvojčátky doporučuje. Píše to ve své knize o dvojčatech i paní Rulíková, která je chudák popotahovaná kvůli aféře s paterčety. Pan doktor mi bez obalu řekl, že se obecně vícečetné těhotenství považuje za rizikové, stejně tak po ivf, takže pokud chci, napíše mi neschopenku klidně hned, že na ni mám nárok. To jsem ho zabrzdila s tím, že mi moje práce rozhodně nevadí, ale že co tak různě čtu, tak že většina těhotných v mé situaci zůstává doma už třeba od transferu až do porodu, tak jestli se spíš nemám cítit jako krkavčí matka. To říkal, že ne, ale že uvidím, jak mi bude později, že jak bude bříško růst, budu se třeba cítit unavená. A když mu řeknu, že už mě práce zmáhá, tak že mě pošle domů. Pak jsem se zeptala z úplně jiného soudku (a po mém dotazu bylo jasné, že se zatím zmožená rozhodně necítím), a to jestli by nevadilo létání. Měli jsme totiž s mužem nápad, že bychom si zaletěli na nějaký prodloužený víkend po Evropě, buď Řím, nebo Barcelona, nebo podobná metropole. Tak prý takový krátký let nevadí, ale jen asi tak do toho 20. týdne. Po 25. týdnu by mi to prý nedoporučoval. Muž sice mručel, že to je za měsíc a to bude ještě všude zima, ale koukala jsem na počasí a v dubnu bývá v Římě kolem 15-18 stupňů, což za zimu nepovažuju! Na ty naše procházky v mírném tempu a posedávání po kavárnách a restauracích to bude úplně ideální. Pokusím se ho zpracovat.

 

Z ultrazvuku jsem dostala i dvě fotky, ale nepřipadají mi tak pěkné jako ty minulé. Pan doktor říkal, že se ještě teď mimča vejdou na jeden snímek, ale že příště už snímek celého tělíčka nebude. Už to budou velké děcka! A stala se taková věc, fotila jsem ty snímky z ultrazvuku, abych je poslala nastávajícím prarodičům, a když jsem na ty fotky v počítači koukala, najednou jsem na tom zvětšeném obrázku viděla něco, o čem jsem si řekla, že to je určitě pinďour! No, samozřejmě že vím, že to může být úplně cokoli, ale já myslím, že to bude pinďour. Další kontrola bude až za dloooouhé čtyři týdny a pak hned týden po ní půjdu ve 20. týdnu na specializované pracoviště na velký ultrazvuk. Nechápu, proč se to nerozvrhne nějak rozumněji, proč mě třeba doktůrek nepozval už za tři týdny, abych to měla pěkně rozložené a nemusela se trápit v tak dlouhé pauze a pak mít během týdne kontroly dvě. Ale nejsem prudič, neprotestovala jsem.

 

Vám se taky mohu svěřit s jednou mou úchylností, za kterou bych se zřejmě před okolím styděla. V neděli jsem měla takový nápad, že bych mohla u našich využít stetoskop a zkusila si poslechnout bruško. Říkala jsem si, že když lidi vrážej tolik peněz do těch různejch Angelsoundů, tak že blbej stetoskop musí fungovat stejně dobře. Bohužel jsem se spletla. Tam, kde jsem předpokládala děti, jsem neslyšela zhola nic. Trošku výš pak bylo slyšet takové šplouchání, ale bylo to příliš mnohoznačné. Neslyšela jsem nic co by připomínalo tlukot srdíčka. No, teď si říkám, že jestli mají bobiši osm centimetrů, tak srdíčko může mít tak půl centimetru, a tudíž bylo velmi pošetilé si myslet, že bych jeho tlukot mohla slyšet. No, nevylučuju, že to ještě v průběhu těhotenství zkusím :)

 

Nějak se ve mně taky zlomil ten tutlací instinkt a teď už to klidně řeknu každému, že jsem v tom. A i to, že máme dvojčátka. Dovolila jsem to i šéfce říct na poradě, řekla jsem to kamarádům na plese, prostě každému, kdo se zeptá, řeknu bez obalu pravdu a je to super! Už nemusím vymýšlet žádné výmluvy, proč nepiju, a na přímou otázku, jestli nejsem těhotná, lhát nebo mlžit. Je to úleva. Ostatně už to mnohým ani říkat nemusím, moje panděro je všeříkající. S nástupem tohoto týdne jsem opustila co nejvolnější svršky a nosím si zase co chci. A je mi jedno, že se mi rýsuje břušek. Asi na tom něco bude, že druhý trimestr bývá nejhezčí :)