Zmrtvýchvstání

Čte to ještě někdo? Haló, jste tam?

Uznávám, pěkně jsem se na vás vysmolila a už tu dost dlouho nic nenapsala! Ale má to prozaický důvod – přesně za měsíc se vdávám! Ano, vzali jsme to hopem, ale nebylo moc na co čekat. Navíc hrozilo, že když budeme otálet se svatbou, tak se budu vdávat buď v průběhu další stimulace, těhotná, nebo už jako matka, čemuž jsem se chtěla vyhnout, takže proto ten „spěch“. Další vhodná příležitost ke sňatku by mohla být až za hodně dlouhou dobu! Navíc se přiznám bez mučení – kdybychom to řešili ještě o pitomý měsíc dýl, tak bych se z toho asi zbláznila… Někdo se třeba vyžívá v plánování vlastní svatby a přípravy bere jako něco, co je třeba si užít. Já ty přípravy beru spíš jako něco, co je třeba mít brzo a elegantně z krku. Těším se na ten den, těším se na ten obřad, těším se, že budu JEHO manželka, ale taky se dost těším na to, až to bude za námi :-D ale včera mě tak pěkně zklidnil jeden citát.

 

Takže tak. Hlavně se tím nesmím nechat moc strhnout – včera jsem se začala dívat na svatební kameru (ačkoli jsem původně nechtěla ani fotografa) a nejprve jsem zaplakala nad tím, za co všechno si jsou „svatební kameramani“ schopni vzít peníze – většina z videí byla nevkusný hnus natáčený ještě navíc v dost bídné kvalitě, a když už jsem našla nějakého ucházejícího, tak jsem zaplakala nad cenou. Přece jen dát cca 10tis navíc, to už si člověk rozmyslí. Takže asi kameramana nepotřebuju. Veškeré přípravy se navíc musí stihnout v podstatě příští týden, protože pak jedeme na dva týdny na „předsvatební dovolenou“. Po příjezdu už absolvuju jen nějakou rozlučku se svobodou (možná jen posezení s pár holkama), zkrášlovací procedury a nějakými stresovými přípravami se nebudu zatěžovat…  

Aby všechno nebylo úplně růžové, stane se ze mě dva dny po svatbě vdova. Fuj, teda jen slaměná! Mého nastávajícího čekají pracovní povinnosti, kvůli kterým bude v podstatě až do poloviny listopadu pryč. To budu panečku novomanželka! Tím se bohužel posune i náš další pokus o zplození potomka. To mě štve, ale nedá se s tím nic dělat. Jsem přesvědčená, že mimino, které za námi má „přijít“ (tuto teorii jsem četla kdesi na snažílkovských fórech – díky tomu jsem nabyla dojmu, že na nebi není bůh, ale kopa mimin, které se dívají dolů a vybírají si svoje rodiče a až usoudí, že je vhodná doba, přijdou k nim – tedy k maminečce do břišenka), čeká na to, až budeme manželé, aby přišlo do kompletní rodiny. Takže po svatbě to klapne, to je jasný. Jinak jsem se bohužel k žádným velkým přípravám na to, aby druhý pokus byl úspěšnější, nedostala – dokonce jsem skoro úplně přestala vyhledávat informace o ivf, občas jen tak ze setrvačnosti mrknu na snažilkovská fóra, ale jinak jsem zcela zavalena plánováním veselky.  

Pokusím se ozývat zase trošku více, ať o vás úplně nepřijdu, ale nic neslibuju :-)