tag:blogger.com,1999:blog-12201410328071812242024-03-05T10:20:31.053+01:00o ivf a těhotenství s dvojčatybienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.comBlogger105125tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-60231656740753860962015-10-31T18:41:00.002+01:002015-10-31T18:41:19.509+01:00Tři měsíce - ty si však přečtěte jinde!<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Docela dlouho jsem si říkala, že by bylo dobré nějak změnit titulek blogu, protože už není ani o ivf, ani o těhotenství. Jenže ona je o ivf i adresa. Takže jsem se rozhodla založit blog nový, a to <b><a href="http://lvicecisestry.blogspot.cz/">ZDE</a></b>. Pokračování života s holčičkama proto čtěte tam :-) </span>bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-58561466266545921262015-10-05T10:06:00.003+02:002015-10-27T14:55:11.353+01:00Dvouměsíční holčičky<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">A máme tu update seriálu o vývoji holčiček :)</span></div>
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"></span><br />
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><a name='more'></a></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"></span><br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Zdá se mi, že oproti </span><a href="http://lvicecisestry.blogspot.cz/2015/10/jake-jsou-moje-holcicky-1-mesic.html#more" target="_blank"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">minulému článku</span></a><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"> došlo k určitému zklidnění. Je docela možné, že ono kňourání po zábavě, které jsem popisovala, bylo přetažení. Teď holky málokdy vydrží celou tříhodinovku mezi krmeními bdělé. Tak hoďku a půl si třeba hrajeme (ale stále to ani vzdáleně nepřipomíná "hru", spíš já jim něco říkám, ukazuju hračky, zpívám (nejčastěji mé milované Tata Bojs)) a když vidím, že začínají vypadat unaveně, tak s aktivitou trošku zmírním a ony mnohdy třeba samy odpadnou (viz foto v minulém článku :-) )</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Také se mi zdá, že Adélka méně kňourá a více spí. Což je zvláštní. A taky to může souviset s tím, že už víme, jak ji uklidnit. Zabere bílý šum, případně šátek, případně obojí. Samozřejmě ale má své slabé chvilky a občas si pěkně zařve. Více než dřív si zařve i Anička. Stále tedy nepláče, ale ječí a "stěžuje si". To je ale velmi intenzivní a často velmi hlasité. A na mě to zabírá spolehlivěji než Adélčin pláč, na který už jsme si tak nějak "zvykli" (i když to zní hrozně...)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Holky už taky začínají vydávat i jiné zvuky než jen pláč. Taky si ručkama začínají "přidržovat" a přitahovat různé věci - samozřejmě bezděčně.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"></span><br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Pozitivní změna přichází také v noci. Dostali jsme od paní doktorky povoleno, že se holky smí v noci krmit na požádání, respektive že je nemusím budit a pauza mezi krmeními v noci může být až 5hod. A zrovna dnes se tak stalo! Holky jedly v osm a pak až v jednu ráno! A to jsem už Adélku musela budit, jinak by spala ještě déle! Snad jim takový režim vydrží... </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"></span><br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Tak se zase vrhneme na jejich rysy!</span><br />
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"></span><br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><u><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Adélka</span></u></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Je daleko kontaktnější, než dřív, a taky než Anička. Její pohled už není ten prázdný pohled novorozence, ale je na ní vidět, že vnímá, ba možná dokonce i přemýšlí! S tím souvisí, že se <b>začíná usmívat</b>!!! Začalo to před pár dny, kdy jsem ji povzbuzovala k úsměvu během krmení a ona mi ho kupodivu opravdu oplatila! To jsem ale nevěděla, jestli to nebyla náhoda. Zkouším to od té doby při každém krmení a pokud není ve vyloženě špatné náladě, usměje se na mě!</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Pokračuje v ukázkovém držení hlavičky a pasení koňů.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"></span><br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><u><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Anička</span></u></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Už při pití neplive! Když se ale díky svému hltání zakucká, strááášně se vzteká :)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Má velmi ráda dudlík a má ho v puse v podstatě furt.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Trošku nám proplešatěla...</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Holky mají teď obě přes čtyři a půl kila, Anička je pořád těžší než Adélka. Anička tedy zdvojnásobila svou porodní váhu.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Vybírá si ke spaní na mé hrudi vskutku krkolomné polohy. Např.</span></div>
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">
</span><br />
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">
</span><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">
</span><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">
</span><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjr2jAZrVwIc7jistLQcTIJQgEkZgISFRcY9RQR6U6P7c0SJrkvC1C9_rz3lPAwjje973l1J_Twk2Tq2XvSUO26d_lSeaqQsS5MjBP0sb9KIt06N3meDuQXLMP8bFvjCRCdIciejcVh9xI/s1600/IMG_20150906_140806.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjr2jAZrVwIc7jistLQcTIJQgEkZgISFRcY9RQR6U6P7c0SJrkvC1C9_rz3lPAwjje973l1J_Twk2Tq2XvSUO26d_lSeaqQsS5MjBP0sb9KIt06N3meDuQXLMP8bFvjCRCdIciejcVh9xI/s320/IMG_20150906_140806.jpg" width="320" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif; font-size: small;">:-)</span></td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Aby ale věci nebyly moc pozitivní, tak mě tento víkend neuvěřitelně sral a rozesmutňoval muž. O tom se mi tady ale asi ani nechce psát. Jen bych si prostě představovala, že mi bude pomáhat s holkama a doma více... A taky že totálně nezazdí naše první výročí svatby, které bylo včera... :-(</span></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-40888296412201758032015-10-01T12:00:00.001+02:002015-10-01T12:01:16.371+02:00Takhle jsou nejkrásnější ♥<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpsUHHPxNuqTxxf7tpSF3t9CMEhFOceP-jTHD3QUn6iyUzyu6LkuoERf8im8bTEWsU5VwCkdwzIBd8FA0IngsLK645Cwxol0AEaHvcssimEOju33yb-I0Rg4rkk7qIFLZo9vf9SDjxXng/s1600/DSC_2878.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="302" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpsUHHPxNuqTxxf7tpSF3t9CMEhFOceP-jTHD3QUn6iyUzyu6LkuoERf8im8bTEWsU5VwCkdwzIBd8FA0IngsLK645Cwxol0AEaHvcssimEOju33yb-I0Rg4rkk7qIFLZo9vf9SDjxXng/s400/DSC_2878.jpg" width="400" /></a></div>
<br />bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-44484912222145079272015-09-24T10:44:00.001+02:002015-09-24T10:47:21.716+02:00troška mateřské deprese<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Bohužel pro vás se tento blog nebudu snažit ladit do sluníčkova a psát vám, jak je všechno úžasné, zalité sluncem a obklopené pasoucími se poníky. Prostě vám napíšu, jak to je a jak to cítím já.</span><br />
<a name='more'></a><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"> Řeknu vám zcela upřímně, že si mateřství zatím prostě neužívám. Už jsem dva měsíce v kolotoči péče kolem holek a jsem z toho vyčerpaná, občas i naštvaná a navíc nemám pocit dostávání nějaké "protihodnoty". Jasné, holky jsou krásné a roztomilé. Ale mrzí mě, že na okolních blozích a fórech čtu, jak se cizí děti už usmívají, jsou taková kontaktní a šťastná a spokojená miminka (a to jsou mladší než holky! Ale pravda, že tím, že se holky narodily dřív, tak bych měla od jejich vývoje odečítat cca 3 týdny...) a já neustále válčím zejména s plačící Adélkou. Ze stavu "je trochu plačtivější než Anička" se stalo "je to malý uřvanec". Vědomého úsměvu jsem se od holek ještě nedočkala, a to jim zítra budou dva měsíce. Namísto toho Adélka brečí několik hodin denně, já povětšinou netuším proč - navíc všude přece píšou, že dítě do tří měsíců si pláčem nic nevynucuje, že ho opravdu něco trápí, nebo mu něco chybí. Jenže ona je přebalená, nakrmená, dokonce i u mně v náruči, ale prostě řve. Takže různě huštáme, poskakujeme, syčíme, šumíme. Většinou zabere šátek nebo bílý šum, případně nejtěžší kalibr - kombinace obojího. Totální nasrání a zoufalost přichází, když nádherně usne v šátku, nechám ji tam spát třeba čtvrt hodinky, pak ji co nejopatrněji rozbalím a ve vteřině doteku s postýlkou začne rykot znovu. Kolem osmé už doslova padám na hubu a mám všeho totálně plné kecky. </span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Zjišťuju to, co už jsem dříve trošku tušila - nejsem typ na péči o miminka. Nerozněžňuje mě se o ně starat, nepláču dojetím nad jejich úžasnou vůní a nefotím si jejich hovna rozmazaná častokrát až do půli stehýnek. Těším se, až budou capkat a budeme moci jít někam na výlet, nebo aspoň na pitomé hřiště na písek plácat bábovky. Až nebudu doma zavřená se dvěma tvorečky, s nimiž nevím, co si počít, a mám pocit, že cokoli co dělám, není dobře. Nebo kdyby se aspoň usmály! <br /><br />V kontrastu s tím vším vzpomínám na dobu bezdětnou, netěhotnou. Na výletíčky po hospodách, po horách, na večery s filmem, vínem, vodárnou a popcornem, na kvanta sexu, spoustu přátel kolem sebe...</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Budu znít jako nejhorší matka na svetě... Ale ve chvílích, kdy už hodinu dělám vše pro to, aby Adélka přestala brečet, myslím jen na to, PROČ jsme proboha vyměnili svůj svobodný bezdětný život za TOHLE?!? </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Ale ano, mohlo by být hůř. Kdyby Anička byla jako Adélka. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia;">Uklidňuju se tím, že to je všechno dočasné. Že takhle prťavé nebudou věčně a že určitě už brzy s nimi bude větší zábava a Adélka jako mávnutím kouzelného proutku nebude už tolik plakat a budu jim více rozumět a vědět, co si s nimi počít. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia;">Přesto je to ale dost vyčerpávající, fyzicky a psychicky, a já doufám, že nějaký pozitivní krok přijde co nevidět, jinak se to bude dát snášet dost blbě... </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-48064277967763716162015-09-17T16:50:00.003+02:002015-09-17T16:50:58.101+02:00Šátek - jak jsem se zamilovala....<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Před dvěma dny jsem měla na návštěvě poradkyni na nošení dětí. Od porodu to nebyla první poradkyně - už u mě byla laktační, ale tahle, to bylo úplně jiné kafe!</span></div>
<a name='more'></a><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</span><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Já jsem si myslela, že jsem v podstatě rozhodnutá pro nosítko, jen jsem si to všechno chtěla před nákupem takové relativně drahé věci osahat a vyzkoušet. Tak jsem si na netu vyhledala, kdo se tomu v okolí věnuje a pár žen oslovila. S vyvolenou jsme si domluvily schůzku, která proběhla předevčírem. </span></div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><div style="text-align: justify;">
Paní byla hrozně milá a sympatická, prostě jsme si lidsky sedly, což určitě k mému nadšení přispělo. Donesla mi na vyzkoušení dvě nosítka - Storchenwiege a Manducu. Rovnou mi ale řekla, že na Manducu jsou ještě holky malé. A měla pravdu. Zkusila jsem tedy Storchenwiege. Nejprve s pannou o váze dítěte a pak s Aničkou, která mi dělala figurantku, neboť byla zrovna vzhůru. Bylo to fajn a i Aničce se to líbilo. </div>
<div style="text-align: justify;">
Pak jsme přešly k šátkům. Paní mi popovídala, jaké jsou druhy, jak se šátkování v posledních letech u nás rozmohlo a pak jsme přešly k samotnému zkoušení. Opět prvně s pannou a pak na ostro s Aničkou. No a byla to láska na první zavázání. Prostě ten pocit, že máte dítě tak blízko u sebe, vzájemně se hřejete a tulíte a u toho máte volné ruce a můžete se pohybovat - to je k nezaplacení! Anička rovněž vypadala velmi spokojeně. </div>
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Navíc mě paní pochválila, jak mi to jde! Ono to není vůbec tak složité, jak se to může zdát. A navíc si myslím, že po pár uvázáních člověk chytne grif a je to šup šup.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Poradkyně mne hned přidala do facebookové skupiny o nošení dětí, kde je obrovský výběr inzerátů na prodej šátků. Ještě ten večer jsem na několik z nich odepsala, ráno vybrala vítěze, zaplatila a radostně očekávala poštu.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Fakt jsem se nemohla dočkat, až dorazí. Bylo to kolem poledne a jeho chvíle přišla velmi záhy. Asi hodinu poté, co přišel, se nám opět rozplakala Adélka špatně utišitelným způsobem, Ani <a href="https://www.youtube.com/watch?v=-7R-Yc4ZzZc" target="_blank">vysavač</a> nezabíral... Tak mě napadlo rozbalit šátek... No a ona se zklidnila ještě než jsem ho dovázala! </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Od té chvíle googlím a zjišťuju, jak holky budu nosit spolu ♥</span></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-8895153953715353042015-09-14T07:45:00.001+02:002015-09-14T07:45:04.106+02:00To nejtěžší na bytí mámouVíte, co mi na mateřství připadá jako jedna z nejtěžších věcí? Smířit se s tím, že i když jsou děti nás obou, tak já k nim budu mít navždy daleko víc povinností a závazků, že emancipace a rovnoprávnost v tomhle nefunguje a že to, co si může dovolit taťka, si mamka nedovolí...<br />
<br />
Aneb rozčarování po víkendu, kdy muž v pátek došel z práce o půl šesté, v sedm už byl na cestě do hospody (ale ano, dovolila jsem mu to), v sobotu až do odpoledne vyspával (ale ano, děti také spaly a já jsem ostatně mohla taky) a v neděli byl až do půl šesté ve škole (vzdělání je bohulibé!) ...<br />
<br />
a já přebaluju a krmím...<br />
<br />bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-20961743719949217752015-09-09T16:24:00.003+02:002015-09-09T16:25:16.383+02:00Mateřství - srážka s realitou<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Musím bez okolků přiznat, že mé představy o mateřství byly něžně řečeno naivní. O to bolestnější byla v prvních dnech srážka s realitou.</span></div>
<a name='more'></a><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Měla jsem spoustu ideálů a vizí. Kojit aspoň do půl roku, používat látkové pleny, téměř od narození nosit v nosítku pro dvojčata, stejně tak brzy si koupit vozík za kolo a vyrážet s prťaty na cyklovýlety. Abych řekla pravdu, realita mi celkem rozhodila sandál. Nic z toho samozřejmě nepraktikuju. I když o většině věcí (kromě toho kojení) jsem pořád přesvědčená, že na ně ještě dojde. </span></div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">
<div style="text-align: justify;">
Tak nějak jsem si myslela, že miminka jsou takové malé balíčky. Že se s nimi dá dělat cokoli, jen se musí vymyslet, jak ty balíčky vzít sebou. Hlavně tedy kam je umístit. Nějak jsem nemyslela na to, že ty balíčky mají docela dost brzy vlastní hlavu, ví, co se jim líbí a nelíbí, že je třeba na ně dávat veliký pozor, aby jim nebyla zima, vedro, neměly hlad, posranou plínu. Jooo věděla jsem, že se děti krmí a přebalujou. Ale třeba o krmení jsem měla představu takovou, že se jim dá flaška, tu za 5 minut vypijí a je klid. Možná to tak časem bude, ale teď když se vejdu s krmením jedné z holek do dvaceti minut, tak jsem šťastná jak blecha. </div>
</span><br />
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif; text-align: justify;">Ve skutečnosti jsem zjistila, že se balíček stal ze mě. Musím být neustále takový pohotovostní balíček a obsahovat vše pro případ, že by holky potřebovaly zahřát, nakrmit, pohuštat, a vlastně cokoli jiného. A můj život se bude řídit podle nich a jejich potřeb, ne podle mých. Aspoň rámcově...</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">
<div style="text-align: justify;">
Taky většina názorů na "výchovu" už teď dostala na prdel. Novopečená matka je totiž velmi "křehké zboží" - nebo aspoň já jsem se tak cítila. V péči o děti a všeho kolem toho jsem se cítila absolutně nejistá a tak při každé příležitosti hledám rady a tipy na internetu, případně u kamarádek. Ale zjistila jsem, že hlavně v případě toho internetu docela rychle můžu nabýt dojmu, že jsem špatná matka, když nebudu děti kojit (samozřejmě na požádání - tedy kdy a jak dlouho dítě chce), nebudu spát s nimi v posteli, nosit je navázané v šátku celé dny a dělat vůbec tyhle věci okolo takzvaného kontaktního rodičovství. Sama s tím pocitem ještě trošku bojuju. Vždycky jsem si přitakávala spíš s holkama, které své děti vedly k samostatnosti, než aby kolem nich i po narození omotávaly pomyslnou pupeční šňůru. Pamatuju se, jak jsem obdivovala kámošku, která svého chlapečka dávala spávat od jeho asi tří měsíců do jeho vlastního pokoje. To se ale dneska nenosí a pokud jen trošku budete po narození dětí googlit, tak se vám dostane příslušné psychologické masáže. Na mě tato masáž měla vliv takový, že si třeba vyčítám, že dávám holky spát do postýlky, která je u nás v ložnici. To už se dnes totiž nenosí. Děti by měly spát ideálně s rodiči (spíš teda asi s matkou) v posteli. I laktační poradkyně, která u mě byla, mi sdělila, že holčičky jsou "nedotulené" (aniž by se ptala, jestli se s nima tulím nebo ne), usoudila to pouze z toho faktu, že spí samy v postýlce. Vyčítala jsem si i to, že jezdím s holkama v kočárku! Že je tím "odbývám" - že v kočárku sice pěkně spí, ale co když vlastně nechtějí spát, ale chtějí se semnou tulit, nebo si povídat. </div>
<div style="text-align: justify;">
Vždycky se musím trošku "proplesknout", připomenout si své dřívější hodnoty a názory a taky to, že minimálně naše generace vyrostla na kočárku a postýlce a žádní psychicky narušení mutanti (až na vyjímky, které ale zřejmě s kočárkem ani postýlkou nesouvisí) z nás nejsou... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vlastně ani moc nevím, co jsem vám chtěla tímhle článkem říct, ale maminky mě třeba pochopí :)</div>
</span>bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-13532910311880128472015-09-04T10:37:00.004+02:002015-09-04T10:42:25.211+02:00Jaké jsou moje holčičky - 1. měsíc<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Ráda bych si tady udělala takovou sérii článků, která by mapovala vývoj toho, co holky umí a jaké jsou.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"></span><br /></div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Je třeba říct, že se to mění dost často. Co platilo před týdnem, už neplatí. Skoro každý den je nějaká novinka. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"></span><br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">V některém z minulých článků jsem psala, že holky vůbec nepláčou. To už třeba neplatí. Pořád si myslím, že by to mohlo být </span><strong style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">mnohem</strong><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"> horší, ale přece jen, ten rozdíl oproti nemocnici, kde ani nepíply, je znát... Pak následovalo období, kdy jsem tvrdila, že Aninka nepláče. To také neplatí. Teď je to aktuálně tak, že sice v podstatě celý den prospí, ale za den mají dvakrát ve spánku takovou pauzu, která se odehrává pokaždé podle dost podobného scénáře. Dokrmím holky, ony vypadají, že se jim nechce spát (horší varianta je, když je dám do postýlky a ony tam začnou brečet - hlavně tedy Adélka), tak si je nechám v posteli a snažím se je "zabavit" - pouštím jim písničky a zpívám do toho (zjistila jsem, že neumím žádné vyloženě dětské písničky, takže jsem jim třeba zpívala Okoř, Stánky, Bláznovu ukolébavku a tak). Nemohu říct, že by vypadaly, že je to vyloženě baví. Prostě se u toho tak hemží. A dost často vypadají, že by se na moje zábavy nejradši vyprdly a místo toho si daly něco k snědku (vyplazují jazyk a strkají si pěstičky do pusy). Tato fáze je ještě jakž takž příjemná. Pak se to ale zlomí a ony začnou kňourat. Když jsem s nimi sama, tak to vypadá tak, že chvíli huštám jednu, která aktuálně kňourá víc. Tu se mi podaří jakž takž zklidnit a v tu chvíli začne kňourat druhá. Takže se mi v náručí střídají. No a zlatý hřeb, pak už toho jedna začne mít fakt dost (naštěstí zatím většinou jen jedna - a bývá to Adélka) a spustí se regulérní řev. Ten vydrží většinou až do dalšího krmení. Zatím se mi nepodařilo objevit příčinu toho řevu.</span><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Tato tříhodinovka je <strong><u>velmi</u></strong> vyčerpávající... Když se člověk dívá na hodiny s tím, že do dalšího krmení zbývá dvacet minut - není to "už jen dvacet minut", ale "PROKRISTA, JEŠTĚ PŘÍŠERNĚ DLOUHÝCH DVACET MINUT!!!". Po krmení to většinou naštěstí ustane a holky usnou...</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"></span><br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">To by bylo k tomu, jaké jsou v globále. A jaká je každá zvlášť?</span></div>
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><strong><div style="text-align: justify;">
<strong>Adélka</strong></div>
</strong></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Je prý celá já. Když jsem viděla svou fotku z porodnice, tak přitakávám.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Z počátku (v nemocnici) byla taková celá spavá, daleko více než Aninka, a skoro vůbec neotvírala oči. Všichni ji hned pasovali na kliďase. Po příchodu domů to ale je ona, kdo daleko častěji pláče. Taky bych řekla, že má větší potřebu být s maminkou (tedy semnou!), nebo vlastně v náručí obecně. Hlavně kvůli ní přemýšlím o šátku nebo nosítku.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Trápí jí prdy, museli jsme nasadit kapičky. I tak ale někdy dost bezútěšně pláče - je otázka, jestli je to kvůli bolavému bříšku, nebo jestli to spadá do kategorie "pláč bez zjevné příčiny".</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Nemá ráda dudlík (nebo jsme aspoň zatím neobjevili takový, který by jí šmakoval), což znesnadňuje uklidňování při pláči.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Nevím, jestli je to v jejím týdnu běžné, ale nádherně zvedá hlavičku a napřimuje se.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Působí na ni bílý šum. Zkusmo jsem to zkusila zapnout na </span><a href="https://www.youtube.com/watch?v=uO5693ffPxo" target="_blank"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">youtube</span></a><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">, když jsem už nevěděla, jak ji utěšit, a světe div se, ona byla během půl minuty úplně klidná. Takže od té doby to u nás doma jede hodně často :) </span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Aninka</span></strong></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Narodila se jako dítě "B", tedy druhá, menší a lehčí. Už ale Adélku přerostla - od porodu (tedy za necelých 6 týdnů) vyrostla o deset centimetrů. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Je mistr ksichtíků a když je začne dělat třeba u krmení, tak je prostě k sežrání. Taky roztomile rozhazuje ručičkama, jakoby vášnivě argumentovala (a nemyslím tím klasický Moroův reflex). Ostatně její pohyby ruček jsem cítila už v těhotenství.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Má ráda dudlík, ale ještě ho neumí dlouho dudlat tak, aby ji nevypadl. Často ho nechtěně vyplivne, nebo si ho ručičkou vytáhne, aniž by chtěla, a já pak musím pořád chodit jí ho vracet do pusinky. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">(Zatím) v podstatě nepláče, místo toho si spíš tak naštvaně výskne nebo zaječí. Musí být ale jó zle, když už se takhle vzteká, protože jinak je docela trpělivá.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Kvůli její trpělivosti jsem ji zvolila jako druhou v pořadí při krmení. Zde se objevuje zajímavý úkaz - i když se má krmit třeba za půl nebo tři čtvrtě hodiny po Adélce, vzbudí se téměř na minutu stejně s ní a dost často celou dobu, co se krmí Adélka, provzteká. Stačí jí ale dát dudlík (a stále jí ho vracet, což je při krmení Adélky dost obtížné) a ona vydrží. Zkoušela jsem už kde co, ale nedaří se mi zařídit, aby se budila až v ten čas, kdy se Adélka dokrmí.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Vydává hrozně zvláštní zvuky. Takové skoro až zvířecí. Jakoby trochu vrčela. I ty mi ale přijdou velmi roztomilé. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Při krmení se po lahvi sápe jako pravá lvice a opět u toho vydává trošku vrčíci zvuky. Bohužel ale nepije zdaleka tak elegantně jako Adélka, kolikrát plive úplně do dálky.</span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">No a jasným důkazem o tom, jak rychle se vše mění je Adélčin dudlík - článek jsem psala už včera, v noci byla Adélka neklidná a trochu plačtivá a tak jsem jí zkusila nabídnout dudlík a kupodivu o něj stála, i když ho normálně nechce :) Bohužel jsem jí ho taky musela jako Aničce neustále vracet do pusy a přidržovat. </span></div>
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><div style="text-align: justify;">
Tak to s těmi dětmi asi je. Člověk musí být připravený na to, že co platilo včera, už neplatí dnes, a flexibilně se dětem přizpůsobovat...</div>
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-25130809578128674212015-08-26T17:51:00.001+02:002015-08-26T17:51:05.796+02:00Jak válčíme s lvíčaty.<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Pěkně jsem vás zanedbávala, že?! Bohužel to nevypadá, že bych měla čas sem nějak extra pravidelně přispívat, ale třeba se to všechno ještě utřepe. </span><a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Dnes je to po porodu poprvé, co mám puštěný notebook (tedy po měsíci)! Tak se rychle pouštím do psaní článku pro vás... A bude to dlouhé!<br /><br />Kde jen začít... </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Vraťme se zpět na novorozenecké oddělení, kde jsem psala poslední článek. Pobyla jsem si tam skoro tři týdny. Zpětně to hodnotím jako pozitivní, protože si neumím představit, že bych je třeba porodila klasicky vaginálně v termínu a za tři dny by mě s nimi pustili domů. To bych se asi zbláznila. Tam to šlo pěkně všechno postupně - prvně jsem za holkama docházela na jipku, pak mi dali na pokoj jednu, pak jsem měla jednu i na noc, pak přidali druhou přes den a nakonec zhruba poslední týden nebo 10 dní jsem je měla u sebe obě nonstop... Naučila jsem se tak o ně starat sama a zároveň si mohla užívat té výhody, že sestry byly nedaleko a v případě nějakých potíží pomohly nebo poradily. <br />Nakonec se mi ani nechtělo domů :-) Fakt, měla jsem strach, jak si to doma zorganizujeme, jak to tu budeme zvládat. Ale bylo mi jasné, že jednou to přijít musí, že do maturity s holkama ve špitále být nemůžu...<br /><br />Pamatuju si, jak jsme dojeli domů a na mě všechno padlo. Jednak to v bytě vypadalo jak ve skladišti (což vypadá pořád, ale trošku míň než při našem příjezdu domů) - holt krámy pro dvě miminka v našem malém panelákovém bytě 2+1 není kam dávat... A taky se hnedka Adélka po příchodu domů rozeřvala a já zjistila, že není koupená kojenecká voda a že jí nemůžu hned udělat mlíčko. Naštěstí jsem v té době ještě trošku používala prsa, takže si něco pocucala z něj, než manžel dovezl vodu. To byl takový kritický moment, ale jinak doma vše funguje fajn. Mamka si vzala dva týdny dovolenou a chodí mi sem pomáhat. Jak mám ale najetý režim z nemocnice, tak holky zvládám sama a ona tu víceméně jen udělá oběd a případně s něčím drobnějším pomůže. Hodně její pomoc oceňuju při návštěvách doktorů, to bych snad sama ani nezvládla... Zrovna dneska jsme byly u ortopeda a nemít tam ji, tak fakt nevím. <br /><br />Taky je fajn, že jsme spolu mohly nacvičit organizaci kočárkování - pro matky s jedním dítětem možná hračka, ale s dvojčaty to chce mít trošku zvládnutý management. Dobrá zpráva pro ty, kdož s napětím sledovali </span><a href="http://oivf.blogspot.cz/2015/04/co-resime.html#more" target="_blank"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">situaci s kočárkem</span></a><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"> - hurá, <strong>do výtahu vjedeme</strong>! Ani nevíte, jak se mi ulevilo... Kočár nám parkuje v chodbě před vstupem do bytu - kdybychom ho dali dovnitř, tak už se tu opravdu nepohneme... Holky jsou v kočáře spokojené, hezky spinkají, a tak budu využívat hezkých dnů a budu se snažit klidně 2x denně s nima někam vyjet. <br /><br />Docela dlouho jsem trpěla dilematem ohledně kojení. Nešlo mi to už v nemocnici - jednak jsme se několik dní po porodu neviděly, pak byly holčičky moc slabé, aby zvládly tahat z prsu, pak mě stresovalo to jejich vážení před a po jídle... no prostě víceméně už v nemocnici se mi to kojení docela zprotivilo a neměla jsem ani moc chuť se o to pokoušet. Výsledek byl vždy stejný - holky si nevzaly nic nebo málo a stejně jsem je musela dokrmit. Pak když už byly silnější, tak zas vypily tolik, že jim mé aktuální zásoby nestačily. Ano, možná by se tvorba mléka častým přikládáním zvedla, ale...</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Pořád mi v hlavě ale nedala spát myšlenka, že kojení je jednak nejpřirozenější, výživově pro holky nejlepší a taky nejlevnější varianta. O praktičnosti by se dalo polemizovat - pochopíte dále. Tak jsem si po příchodu domů pozvala laktační poradkyni. Nutno říct, že tomu předcházelo četné vyhledávání na netu, co by se v mé situaci dalo dělat. Poradkyně mi svou radou bohužel nechtíc pomohla vyřešit dilema a definitivně se rozhodnout pro umělé mléko. Poradila mi co nejčastější kontakt kůže na kůži - což znamená v podstatě celý den ležet s holkama nahá v posteli, nabízet jim prsa a čekat, že se kojení rozjede a stejně tak i tvorba mléka. Pak jsem taky pochopila, že kojení znamená absenci jakéhokoli režimu. Kojí se když si dítě řekne. A samozřejmě by si mohly holky říkat rozdílně - může to být po dvou hodinách, nebo klidně i po půl hodině. Představa, že bych se na několik dalších měsíců měla přeměnit na živoucí mlékárnu, mě vůbec nenadchla. Flašky s Nutrilonem obnáší jednu skvělou výhodu - holky se napijí a vím, že na tři hodinky je "klid". Ono to není tak idylické - termín "holky se napijí" časově zabere zhruba tak hodinku až hodinku a půl. Píšu to hlavně pro bezdětné, protože já osobně jsem si myslela, že krmení dítěte (jakékoli - z prsu nebo z flašky) trvá tak pět minut. Haha. Kdepak - nejprve přebalit, pak vypít půlku flaštičky, nechat odříhnout (to zabere času úplně nejvíc!), druhou půlku flašičky a znovu odříhnout. Takže zbývají zhruba tak necelé dvě hodinky času... <br /><br />Teď navíc holky začínají spát méně než dřív. Mezi některými krmeními už nespí vůbec - a to většinou moc nevím, co s nimi dělat. Obě je vzít do náručí nemůžu, tolik rukou nemám. Tak s nimi ležím a snažím se jim něco říkat - jednak ale nevím co a jednak se mi zdá, že je to vůbec nezajímá, protože když jsou vzhůru, tak se tváří, že by rády jedly - a to přestože jsou nakrmené! Strkají si prsty do pusy a vyplazují jazyk a já mám pocit, že i kdybych se stavěla na hlavu, tak je pro ně důležitá jen ta otázka, zda ještě něco dostanou. Taky nevím, jestli už mám začít s nějakým jejich rozvíjením - ukazováním jim hračky, hrazdičku, kolotoč nad postýlku atd. Moc o tyto věci zatím nejeví zájem. Ale já nechci nic zameškat, abych z nich nakonec nevyrobila retardy :-( <br /><br />No, to by pro dnešek stačilo, myslím, že jsem vás po měsíci dostatečně zahltila :) </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Jak to bude zase možné, ozvu se s novinkami!</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-41904291454685410702015-08-10T07:30:00.000+02:002015-08-10T07:30:07.890+02:00pozdravy z nemocniceMi drazi blogovi ctenari. Stale jsme ve spitale, s holcickama na novorozeneckem oddeleni.<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
Nastesti jim "nic" neni a problemem je "jen" jejich papani. Nejprve byl boj do nich cokoli dostat, protoze byly jeste slaboucke a spave. Pak nastal zlom a holky zacaly nadherne pit. Bohuzel z lahve, coz se nelibi zdejsim doktorkam (ktere ovsem, jak jsem vcera zjistila, jsou sice expertky pres kojeni, ale samy nemaji zadne deti, tudiz prakticky o tom nevi nic). A tak zacala serie "pokusu o kojeni". Hluboce lituju, ze nemam vice casu psat, protoze bych asi psat potrebovala a taky by to byly kolikrat horce zabavne prihody. Treba se o tom pak nekdy rozepisu...<br />
Hormony a stridave uspechy/neuspechy zpusobuji, ze jsem jak uzlicek nervu. Kdyz holky krmim z flasky, je vsechno v pohode. Jak ale vim, ze nasledujici krmeni mame zkouset kojit, jsem uz z toho predem v nervech.<br />
Takze asi jedem hru Kdo s koho - a zkousime, jestli psychycky vydrzim tadyty pokusy, nebo se jim na to vyflaknu. Driv, nez se to rozsekne, asi domu nepujdu - a vlastne ani nechci. V soucasnem stavu bych to doma asi nezvladla. Zkouset holky kojit (a tedy neustale vazit), pak prikrmovat (coz je po kojeni narocne, protoze jsou z toho unavene) a jeste odstrikavat prebytecne mleko je narocne psychicky i casove...<br />
Takze chci jit domu, az budou holky bud rozkojene, nebo na umele strave. Cokoli mezi tim je cesta do pekla.<br />
<br />
Ale jinak jsou holcicky uplne milionove. Prvni dny byly opravdu hodne moc narocne, ten rezim jsem si takovy nepredstavovala ani v nejdivocejsich snech, ale jednak jsem si asi trochu zvykla a jednak jak holky sili, jsou sikovnejsi a vice "spolupracuji". Navic vubec neplacou (tuk tuk tuk!), kazdy je tu obdivuje, jak jsou strasne hodne. Timhle mi to opravdu hodne usnadnuji. Kdyby rvaly jako tu rvou nektera jina miminka, tak bych byla asi zrala na psychinu. Holky uz pekne pribraly, zakulacuji se a vubec jsou to proste krasna zdrava miminka, coz je nejdulezitejsi. To ostatni se snad nejak podda.<br />
<br />
Takze tolik k tomu, jak se aktualne mame. Myslete na nas, at je to jen a jen lepsi...<br />
Snad se brzo zase ozvu :)bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-57091872631891355942015-07-28T08:28:00.000+02:002015-07-28T08:28:26.293+02:00jak se to vsechno semleloNejprve se musim omluvit, ze to bude bez hacku a carek, nebot pisu z mobilu... Ale rikam si, ze kdyz to nenapisu ted, kdyz jsem sama a relativne bez starosti, tak se k tomu dostanu pak az buhvi kdy.<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
Sobotni brzke rano (jeste noc) probihalo zcela standartnim zpusobem. Asi ve tri jsem sla curat, ale uz jsem se nevratila k muzi na nepohodlny rozkladaci gauc, ale na chvili se ulozila na gauc v obyvaku. Tam jsem si schrupla a probudil me az prichod tchyne, ktera si sla delat snidani. Tak jsem se presunula k muzi. Lezela jsem s nim asi deset minut a najednou takova silna menstruacni bolest. Rikam si - co to je?? Tak jsem sla zase na zachod a to uz ze me zacalo neco lehce vytekat. Kdyz jsem se utrela, bylo to naruzovele. Ani na vterinu jsem nezapochybovala, ze to je plodovka. Tekla porad. Zaskemrala jsem tchyni o vlozku a myslim, ze jsem dodala neco jako "nevim jestli uz to neprislo!". Sla vzbudit muze, protoze kdyz jsem vylezla ze zachoda, uz se oblekal. Vypadal uplne klidne. To bylo asi v sedm. Rychle jsem nahazela do tasky jeste nejake veci, vypodlozila se rucnikama a asi o pul osme jsme vyjeli smer porodnice. Samozrejme vse bylo jinak, nez jsme si predstavovali - nas dokturek byl zrovna v Irsku, kde dela o vikendech na klinice. Jeli jsme tam tedy zcela " anonymne"...<br />
<br />
Tam to slo jak po masle. Napojili me na monitor a zacla serie dotazu. Tezko rict, k cemu jim vsechny ty udaje byly a proc se me na neco ptali dvakrat. A proc si taky neco neprecetli v prukazce, kterou jsem jim odevzdala. No, ale vedela jsem, ze to tak ve spitalech byva, tak me to ani moc nestvalo. Pak me vysetrila doktorka. Potvrdilo se, ze zacina porod. Podivala se na miminka ultrazvukem a nekolikrat zopakovala, ze jsou jeste nizky tyden... Ja se tim nenechala vubec rozhodit, bya jsem presvedcena o tom, ze to zvladnou, pan doktor je prece vzdycky chvalil, jak uz jsou daleko. Potvrdilo se, ze diky jejich poloham to vypada jednoznacne na cisare. Pani doktorka rikala, ze tak za hodinku za dve bych sla na sal. Okej.<br />
<br />
Pak me zavedli na porodni box. Prisly tam za mnou sestry, ze je zmena planu, ze pujdu na sal hned. Rychle me trosku oholily a zavedly cevku. Muzovi dali oblecek a mohli jsme vyrazit.<br />
Na sale uz cekal nastoupeny cely tym a zacali me pripravovat. Jeste jsme si vyjasnili nedorozumeni s anesteziologem, kteremu nikdo nerekl, ze chci spinal (pritom jsem to doktorce hlasila!), takze chystal celkovou. To me trosku vydesilo, bala jsem se, ze me budou chtit dostrkat do celkove, kdyz uz to maji nachystane, coz jsem v zadnem pripade nechtela. Ale dobry, doktori se domluvili, ze neni zadny kvalt a ze se udela spinal. Ten kupodivu vubec nebolel, bylo to uplne v pohode. Pak uz mi zacaly brnet nohy a cele telo. Zeptali se, jestli me neco boli, a kdyz jsem rekla, ze ne, zacali.<br />
<br />
Trosku to tak ruzne tahalo a obcas jsem si musela trosku prodychat, ale bolestivy ten porod urcite nebyl. Za par chvil jsem slysela, ze rikaji ze prvni dite je venku a hned taky jeho zaplakani, takove jako zakuckani kdyz si nekdo lokne vody. Pamatuju si, jak me v tu chvili prekvapilo, ze "to" place a ze ze me opravdu vytahli dite! Hned jsme se samozrejme ptali, co to je! Holcicka! Odvezli ji na vysetreni a za minutku vytahli i druheho bobka. Druha holcicka! Tak to bylo tedy prekvapko! Muz s nimi sel vedle, kde je vysetrili a zabalili. Donesli mi nejprve Adelku, kterou mi pridrzeli na prsou a ja ji mohla dat pusinku a pozdravit ji. A za chvilinku dovezli i Aninku, tak jsem ani nevedela, komu davat pusinky driv... A pak uz je odnesli do tepla a zacali me sit. Muz byl celou dobu u mne a divali jsme se na sebe uslzenyma ocima a polohlasem jsme si neco spitali. Uz ani nevim co. Kazdopadne se mi zdlo, ze me sijou nejak dlouho a uz jsem.to chtela mit za sebou...Konecne to tedy dodelali a prevezli me na jipku, kam semnou muz jeste na chvili mohl... Lezela jsem a drzel me za ruku. Zanedlouho se mi zacalo chtit spat, ale on nesel pryc, zustal u mne a dival se, jak odpocivam... Byla jsem tak rada, ze u toho vseho byl!<br />
<br />
Holky se narodily 9:13 a 9:14, tedy asi dve hodky od chvile, kdy mi zacala odtekat plodovka. Uznejte, ze to je opravdu neuveritelny fofr! Ale ja byla nakonec tak rada! Paradoxne totiz pres tenhle shon nebyl vubec cas na nejake obavy nebo strach. Vsechno slo tak raz na raz, ze to nakonec bylo uplne v pohode... Jsem moc rada, ze jsou holcicky v poradku a ze se o ne snad uz brzy budu moct zacit sama.starat. Vcera jsem je totiz teprv poprve videla, pomazlila si je a zkousely jsme prisani... Sice me to trapi, ze je nemam u sebe, ale snazim se na to nemyslet, rikat si, ze je tam o ne dobre postarano a ze hned jak mi bude lepe, zapojim se do pece o ne a uz je nedam z ruky :)bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-83641709199460686782015-07-25T17:53:00.001+02:002015-07-25T17:53:15.290+02:00LVICE!Dnes kratce po devate hodine prisly na svet lvice Adelka a Anicka :)<br />
Holcicky jsou zdrave, ale v inkubatoru, ja zatim na jipce. Byl to velky fofr, ale zatim vse dobre.<br />
Az to bude mozne, napisu vic :)<br />
<br />
Jsem mama!!!!bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-32837795223696275892015-07-24T08:16:00.003+02:002015-07-24T08:16:48.243+02:00Budou to lvíčata!<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Tak jsme ustáli další z milníků. Bude vám to připadat směšné, ale přála jsem si, aby děti vydžely v břiše, než nastane znamení lva. </span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<a name='more'></a><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Předtím je totiž znamení raka. Ne že bych měla něco proti lidem narozeným ve znamení raka. Každopádně rak ve mě neevokuje nic dobrého. Jednak rakovinu a jednak je hrozně podobný krabovi, který mým nejvíc nejneoblíbenějším zvířetem. Takže se všem lidem narozeným ve znamení raka velmi omlouvám, ale já jsem prostě nestála o to, aby se mezi ně zařadily i moje děti. Navíc to bylo jasné. Jsou to lvi. Perou se o svůj život jako lvi už od samého počátku, tedy od mističky v laborce. No a lvíčci nám začali včera! Hurááá!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</span><br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://gacrewteam.files.wordpress.com/2014/06/no-crabs.png?w=464&h=466" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><img border="0" height="200" src="https://gacrewteam.files.wordpress.com/2014/06/no-crabs.png?w=464&h=466" width="198" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: x-small;">Kraby nebrat!</span></td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Předevčírem jsme byli na kontrole u doktůrka, kde zkonstatoval, že na porod to v dalších dnech stále ještě nevypadá. Do průkazky mi napsal, že jsem "</span><i style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">něco</i><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">" (zatracený doktorský škrabopis!) pro špičku prstu. Doma jsem to googlila a asi to není nic hroznýho. Hodně ženských je na špičku prstu mnoho týdnů. Takže ať to znamená cokoli, neznervózňuje mě to. No a pak se doktůrek dlouze díval do počítače a do kalendáře a povídá - </span><i style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">tak co kdybychom to dali na 14. srpna?</i><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"> Trošku vyjeveně jsem se dívala, jestli jako myslí porod? No, co asi jiného! Takže vážení, císař je naplánovaný na 14. srpna! Doktůrek sice vyjádřil obavu, že to miminka do té doby stejně asi nevydrží, ale co, třeba nás překvapí! Na jednu stranu si přeju, aby to do toho čtrnáctého vydržely. Jednak je to fajn datum (já mám 24. srpna narozeniny, tudíž by se to všem pěkně pamatovalo!) a jednak je tu stále ještě trošku děs z toho, že se mi opravdu mají narodit děti, tudíž budu ráda, když se to stane co nejpozději... Ale na druhou stranu... Je to ještě více jak tři týdny a já si neumím představit, že ve formě, v jaké jsem teď, přežiju ještě takovou dobu! Je to fakt masakr... Nic než snaha o přežití. A protože děti za ty tři týdny ještě trošku povyrostou, tak by se moje aktuální kondice ještě </span><i style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">zhoršovala</i><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">! No, docela šílená představa....</span></div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Každopádně pro všechny hnidopichy - už mám sbalenou tašku do porodnice! Nějak moc jsem to neprožívala, naházela jsem tam jen věci, které byly doporučené v letáku, co jsem fásla na exkurzi v porodnici. Co bude dalšího potřeba, to přinese muž nebo mamka. Muž taky včera poskládal postýlku i sušák, za což si vysloužil plusové body. Mamince jsem dovezla obr tašku věcí pro prťátka, aby byla tak hodná a vyprala je a vyžehlila. Takže se vše rýsuje tím správným směrem a já můžu být totálně v klídku. </div>
</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-31742139908512233192015-07-21T12:07:00.003+02:002015-07-21T12:07:52.378+02:00Calm down!<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Od minulého článku se mi podařilo se trošku zklidnit.</span><br />
<a name='more'></a><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Zaprvé je to proto, že jsem nakoupila většinu věcí, které jsem měla napsané v seznamu k dokoupení. Třeba věci do porodnice už mám všechny :-) Pravda, nejsou sbalené v tašce, ale stejně si říkám, že ten porod zas taková rychlovka není, abych to nestihla v případě potřeby naházet během čtvrt hodinky do tašky... </span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">A dokonce máme už i jednu postýlku, tu jsem hrdinně koupila včera z druhé ruky, ale vypadá jak nová. Děti se do ní v nejhorším vejdou obě naráz, takže mám klid v duši, že mají kde spát... S komodou se to rýsuje v podobně nadějném duchu. </span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Takže si myslím, že kdyby mě třeba zítra odvezli do špitálu, tak se zbytek věcí nějak dodělá i beze mě. To je strašný tenhleten pocit vlastní nepostradatelnosti. Prvně mě to mučilo před odchodem z práce, teď zas před narozením dětí. Můj muž přitom není žádný budižkničemu a věřím, že s pomocí maminek by zvládl všechno nachystat i beze mě. </span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">No, ale zkrátka jsem klidnější, když vím, že všechno důležité je zařízené. </span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">No a další krok ke zklidnění přišel včera zcela nečekaně v autě. Jela jsem, poslouchala jsem písničky a narazila jsem na jednu, na kterou mám sestříhané video z mého skákání. V myšlenkách jsem se přenesla do letadla, do vzduchu... A najednou jsem si uvědomila, že zvládnu spoustu věcí, o které drtivá většina lidí prohlašuje, že by je nezvládli, nebo asi ani nechtěli zkusit. Parašutismus je toho důkazem. Kolikrát jsem slyšela - <em>Ježiš, to bych nezvládl/a, skočit z letadla. Ty jsi šílenec</em>. Možná to s dvojčaty bude stejné. Ti, co mě děsí, jaký to je záhul, ve skutečnosti s dvojčaty nemají žádné zkušenosti. Mají jen svou představu, jaké to asi může být. A ta s realitou nemusí mít vůbec nic společného. Proč se takovými představami nechat předem strašit? </span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">A konečně poslední krok ke klidnějšímu Já je super kniha Deník špatné matky od Stephanie Calman. Rozhodla jsem se vám sem dát z ní úryvek, u kterého jsem se smála nahlas. Novopečená maminka první dny sama doma s dítětem. </span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1STZXmzMkmkL_lfnz8D9bWJcfix95PVU46BF5yxjlBufFO9iSyOfsmpC-RbElv0INzYelmtAvIUKqggSvAOHx_-H78gcVJalmbT9gJD2GeLqn6lLH8aLOJ022IhdU6RnebuomRIdS5cI/s1600/IMG_20150721_104340.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="275" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1STZXmzMkmkL_lfnz8D9bWJcfix95PVU46BF5yxjlBufFO9iSyOfsmpC-RbElv0INzYelmtAvIUKqggSvAOHx_-H78gcVJalmbT9gJD2GeLqn6lLH8aLOJ022IhdU6RnebuomRIdS5cI/s400/IMG_20150721_104340.jpg" width="400" /></a><br /><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-zI6aqMhTlwQHORYJDQGSEhS4Zkhno5nbyr-issViHg58I62QNJ71ybEzbwFTKorQWCIS7AITZXuuDJLmBzOk3krighfHKmUb_Agcy-A5gUbxtD_2zN4figXZzhs8SxpFl7vVo1k5Krg/s1600/IMG_20150721_104356.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="292" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-zI6aqMhTlwQHORYJDQGSEhS4Zkhno5nbyr-issViHg58I62QNJ71ybEzbwFTKorQWCIS7AITZXuuDJLmBzOk3krighfHKmUb_Agcy-A5gUbxtD_2zN4figXZzhs8SxpFl7vVo1k5Krg/s400/IMG_20150721_104356.jpg" width="400" /></a><br /><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1jBaSLYWHz5kz-ZTA9XDemZxHBR7EeQB3T0Lz-5EE4qKw7G_oZ7podBq1M7nrL_F8Ti1_kZ9IJdS5dzMcfc5cWK6DkI5xc3pFGhqNSM3imzXxJtKGZrxT9Xz2ifnkBxkpz944oC7Ch4c/s1600/IMG_20150721_104413.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><img border="0" height="303" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1jBaSLYWHz5kz-ZTA9XDemZxHBR7EeQB3T0Lz-5EE4qKw7G_oZ7podBq1M7nrL_F8Ti1_kZ9IJdS5dzMcfc5cWK6DkI5xc3pFGhqNSM3imzXxJtKGZrxT9Xz2ifnkBxkpz944oC7Ch4c/s400/IMG_20150721_104413.jpg" width="400" /></span></a></div>
<br />bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-41986802775666922302015-07-18T06:13:00.001+02:002015-07-18T06:13:50.497+02:00Panika!<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Už několik dní mě trápí neklid v duši.</span><br />
<a name='more'></a><br />
<br />
<br />
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Včera před spaním to byla úplná panika! Jsem si vědoma toho, že to je děsné rouhání, ale když pomyslím na to, že se mi nejpozději za 3 týdny narodí dvě děti, jediné, co mě napadne, je PROBOHA, DO ČEHO JSME SE TO UVRTALI?!<br /><br />Včera jsem myslela na to, co všechno ještě nemáme a co ještě nevím a neumím... A přepadl mě ten pocit paniky jako třeba před státnicema. Člověk ví, že přijde nějaká důležitá událost, která mu ovlivní život, tato událost už se nezadržitelně blíží, a zároveň ví, že se na tu událost nestihne dostatečně připravit. Proč jsem se nezačala učit dřív?? Proč jsem jen nepropadla nakupování věcí pro miminka už někdy v pátém měsíci?? <br /><br />Objektivně bych přitom měla být klidnější, protože jsem si před pár dny napsala seznam věcí, které pro mimina potřebujeme ještě koupit nebo zařídit, a taky co potřebuju do porodnice, a předevčírem jsem tak tři čtvrtiny z toho seznamu nakoupila. <br /><br />Nicméně. Stále ještě nemáme postýlky a ani místo v ložnici na postýlky. Ale určitý posun oproti minulému povzdechu, že tyto věci ještě nemáme, nastal - vyklidila jsem kosmetický stolek a knihovničku, které už jen muž musí odvézt a přivézt postýlky a komodu.<br /><br />Dále stále ještě nejsou vyprané a vyžehlené věci pro miminka. S tím mi snad pomůžou maminky....<br /><br />No a taky nemáme pediatra. To je taky obrovský černý puntík. Já jsem si pořád říkala, že to bude stačit pořešit chvíli před porodem, pak mě postrašila kamarádka, že pediatrů obvolala pětatřicet než ji některý vzal, tak jsem se o to začla taky zajímat. Můj nejlepší gynekolog mi dal před odjezdem na dovolenou kontakt na jednu svou známou, která dělá pediatričku. Papírek s telefonním číslem jsem hodila do kabelky a měla to za vyřízené. No. Pak jsem si asi po týdnu vzpomněla, že bych jí mohla taky zavolat. A ejhle. Celý tento týden jsem se tam nedovolala. Takže zřejmě mají dovolenou. Bezvadnýýýý.... Snad už příští týden bude paní doktorka přítomna... A snad se za mě pan doktůrek v nouzi nejvyšší trošku přimluví, aby nás vzala... <br /><br />Musím uklidňovat tím, že existují maminky, které porodily třeba před třicátým týdnem těhotenství a zastihlo je to zcela nepřipravené a určitě to taky nějak zvládly! No a samozřejmě mám taky svého muže, který by prostě v nouzi nejvyšší musel tyto věci obstarat sám, kdyby mě znenadání odvezli... <br /><br />Ale snad se to nestane a vydržíme s dětmi aspoň do srpna v jednom kuse... </span><br />
<br />bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-82271142342602649022015-07-16T06:13:00.000+02:002015-07-16T06:20:27.625+02:00Mazání proti striím - finále<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Tak a máme tu poslední díl recenzí na přípravky, kterými mažu své těhotenské břicho. </span><a name='more'></a><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">O přípravcích, kterými se mažu, jsem psala už <a href="http://oivf.blogspot.cz/2015/04/mame-kocar-recenze-dalsich-tehotenskych.html" target="_blank">tady </a>a potom <a href="http://oivf.blogspot.cz/2015/06/dalsi-tehotenske-mazani-bojuju-proti.html" target="_blank">tady</a>. I když jsem neplánovala zásobu nějak extra rozšiřovat, nakonec se tak nějak stalo a já jsem vyzkoušela ještě několik dalších matlátek.</span><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<ul>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>Bio-oil<br /><br /> </b><a href="http://d19q6sbi4e9o9b.cloudfront.net/Handlers/ImageHandler.ashx?id=7086&targetSize=300" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="http://d19q6sbi4e9o9b.cloudfront.net/Handlers/ImageHandler.ashx?id=7086&targetSize=300" /></a><br /><br />Je to takové docela zajímavé, protože tenhle přípravek můžete najít pod názvem Bi-Oil a Bio-Oil. Ten Bi-Oil je akorát mrňavý, tuším 60ml, jinak se od Bio-Oilu zřejmě nijak neliší.<br />Mně se tenhle olejíček zalíbil asi nejvíc z těch, kterými jsem se mazala. Má takovou zvláštní vůni, která se mi ale líbí více než u předchozích olejíčků (někdo ale psal, že mu připadá jako umělý smrad). Rychlost vstřebávání je ok, myslím že o něco rychlejší než u Saloosu a Weledy, ale taky to není nic doslova bleskového. Neměla bych problém si ho koupit znova.<br /></span></li>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>Maternea Pěstící olej</b><br /><a href="https://picturesfeedo.com/slir/w800-h600/assets/media/uploads/images/93a7946b0683143be8f574aa6b700e49.png" imageanchor="1" style="clear: left; display: inline !important; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" height="320" src="https://picturesfeedo.com/slir/w800-h600/assets/media/uploads/images/93a7946b0683143be8f574aa6b700e49.png" width="132" /></a><br /><br />Tenhle jsem k otestování dostala, což je jediné štěstí, protože kdybych si ho koupila, tak bych asi byla docela zklamaná. Ve zkratce: balení - špatné. Na rozdíl od většiny olejů nemá lahvička takový ten špuntík, díky němuž se olej lépe dávkuje a nalévá, takže jsem při každém mazání byla upatlaná já i lahvička a kolikrát i podlaha. Vůně - žádná. Ale je fakt, že je to avizováno už v popisu produktu,
tedy že jde o olej <i>s přírodním
máslovým aroma, bez parfemace</i>. Já mám prostě ráda, když produkty na tělo voní. Vstřebávání - takové průměrné. Tenhle olejíček prostě ničím nenadchl...<br /></span></li>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>Alverde Tělové máslo Mamaglück<br /></b></span><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><a href="https://media.meindm.at/asset/dmshop/product_seo_big/ffffff/alverde-mamaglueck-koerperbutter-wilde-malve--10001786_B_P.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://media.meindm.at/asset/dmshop/product_seo_big/ffffff/alverde-mamaglueck-koerperbutter-wilde-malve--10001786_B_P.jpg" width="320" /></a></span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">A máme tady absolutního vítěze. Jak už to bývá, to nejlepší jsem pořídila až na úplný závěr těhotenství a zcela náhodou. Koupila jsem si ho jen tak, když jsem šla do drogerky pro něco jiného (konkrétně pro sadu na úpravu obočí od Lorealu, ze které jsem taky nadšená), vyloženě na blind. Stálo relativně málo (něco přes stovku), ale je prostě úžasné. Voní přesně tak akorát, ani moc, ani málo. Krásně hutné, ale dobře se roztírá. A rychlost vstřebávání je super - vcucne se do kůže hned! Škoda, že jsem ho neobjevila už na začátku těhotenství, nic jiného bych snad ani pak nekupovala. </span></div>
</li>
</ul>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">A strie zatím pořád žádná, huráááá... Snad vydržíme! </span></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-8984266680733891022015-07-15T10:59:00.002+02:002015-07-15T10:59:54.140+02:00Moji úžasňáci<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;">Tak se včera potvrdilo, co už si nějakou dobu myslím, a sice, že mám skvělé děti.</span></span><br />
<a name='more'></a><span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br /></span></span>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;">Přiznám se, že jsem šla včera k doktůrkovi trošku s obavami - bála jsem se, že do mě hrábne, vyděsí se, že už začínám rodit a okamžitě mě vyexpeduje do špitálu. Tak se naštěstí nestalo. </span></span><br />
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;">Pan doktor mě přivítal se slovy "Jeee, tak vy jste to vydržela" (rozuměj, že jsem neporodila v době jeho dovolené). Což mě potěšilo. Pak koukal do počítače, který že jsem to vlastně týden, zjistil, že 34. a uznale pokýval hlavou, že se držíme velmi hezky a že v tomto týdnu už bychom se případného porodu vůbec nemuseli bát. Následně jsem se "ladně" vyhoupla na kozu, pan doktor do mě zašátral (jak já to nesnášíííím, fuj!) a pochvaloval si, jak je to všechno pěkně zavřené! Sice že je čípek už trošku kratší, ale s tím se zřejmě už musí počítat. Pak jsme mrkli na prďochy na ultrazvuku a podržte se - jeden má 2300g a druhý 2400g! Opět jsme vysloužili pochvalu. Včera jsem prostě odcházela z ordinace naprosto spokojená. A teď už budeme chodit každý týden - příští týden poprvé na monitor. </span></span><br />
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br /></span></span>
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;">Vše nemůže být zcela růžové, takže mi dnešní noc trošku zkazila radost. Když jsem se dozvěděla, že vše vypadá okej, směle jsme se večer pustili s mužem do řádění v peřinách. Teda jako řádění by se to dalo nazvat jen se skutečnou dávkou nadsázky. Lehce mě znervózněl hned na začátku otázkou, jestli se tím nespustí porod. Snažila jsem se ho uklidnit odpovědí, že snad ne. <i>SNAD NE? </i>No, moc ho to neuklidnilo. Nicméně asi měl chuť větší než obavy, tak se nenechal odradit. Zato mě to šrotovalo celou dobu v hlavě a nedokázala jsem se pořádně uvolnit. Dílo jsme zdárně dokonali a pak spokojeně usnuli. Uprostřed noci mě ale probudily bolesti. Docela silné bolesti v podbřišku, jako menstruační. Panika. Co to je? Snažila jsem se trošku uklidnit a pohotově googlila, jestli to jsou jako poslíčci... Úplně uspokojivou odpověď jsem sice nenašla, ale nepraskla mi voda a nezdálo se, že by ty bolesti byly nějaké pravidelné, tak jsem si říkala, že to budou určitě jen ti poslíčci. A vzpomněla jsem si na Mers, která to <a href="http://poradnaproslecny.blog.cz/1505/16-5-2015" target="_blank">ve svém článku taky popisovala</a>. Ráno to bylo dobré a děti se taky hýbaly, tak snad se nemusím bát... Každopádně v noci mi nebylo zrovna hej. <br /><br />Ale věřím dětem, že ještě vydrží!</span></span><br />
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;">Včera mi sestra udělala hanbatou fotku, na které moje bříško vypadá takové roztomile maličké. Je to fotka víceméně spontánní, protože ségra měla rty namalované šílenou rtěnkou, já se zrovna převlíkala, tak jí napadlo mi dát pusu na buben. A mně se to docela líbilo, tak to cvakla. To jen na mou obhajobu - kdyby to měla být stylizovaná fotka, tak bych aspoň sladila barvu spodního prádla, že... <br /></span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbHMp94vKvSgLMsv4oUYVu290KRUZRJ2_PlyoAQJQkdynYm8Sk85NUPiC9OhIgakzUL3No62TLw4NYb0W_0EGb7OJCihdqJiGXbeo3I7wWzSsSAHbzHq7Xkk-0Tr4oHqyWoxpUTfa_ZSA/s1600/received_10204758628942343_1436941102993.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbHMp94vKvSgLMsv4oUYVu290KRUZRJ2_PlyoAQJQkdynYm8Sk85NUPiC9OhIgakzUL3No62TLw4NYb0W_0EGb7OJCihdqJiGXbeo3I7wWzSsSAHbzHq7Xkk-0Tr4oHqyWoxpUTfa_ZSA/s320/received_10204758628942343_1436941102993.jpg" width="197" /> </a></span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"> Ve skutečnosti si myslím, že moje břicho odpovídá spíše této fotce:<br /></span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPps1VujlqeFo0MiiUgLVSNxBhyYN3qPwvx7sQyC9EL1byuUMpUdu5uhavB61fquGo_5J7pdbAggeVk9u1-8CMqQcfXAL03z8eBadZwhWrZ0pGJyMqrVUSrBiHhN7gP3mpXFDM5OnIjac/s1600/11751049_10204819825761436_1261967142_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPps1VujlqeFo0MiiUgLVSNxBhyYN3qPwvx7sQyC9EL1byuUMpUdu5uhavB61fquGo_5J7pdbAggeVk9u1-8CMqQcfXAL03z8eBadZwhWrZ0pGJyMqrVUSrBiHhN7gP3mpXFDM5OnIjac/s320/11751049_10204819825761436_1261967142_n.jpg" width="288" /></a></span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnMOIeImkrg8j1YB-q9v7pCqtEH0z8rR_vud7oDy3vr_bTR2HT71_44xA4uYcNZdEB773xU2M2AijGT9g6rUTTKuMf5LUQu-ZxpzmgwhxxU1lgdXtz1eBtXgmpzkJh6XIGJplCuTsm8ng/s1600/11751049_10204819825761436_1261967142_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><br /></a></span></span></div>
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br /><br /></span></span>bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-73877916265039093712015-07-14T08:38:00.002+02:002015-07-14T08:38:47.820+02:00Jsem panda<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;">Jak už jsem lamentovala v minulém článku, stále se u nikoho nic neděje. Zatím tedy asi ani u nás. Naštěstí.</span></span></div>
<a name='more'></a><br />
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;">V minulém článku jsem taky nastínila přehled těhotenských strastí, které mě dostihly. Přibyla k nim další. Jsem panda. Už kdysi jsem četla o tzv. těhotenské masce. Moudré zdroje o ní říkají, že je to typ hyperpigmentace běžný u žen, zejména během a po těhotenství. Myslím, že tu masku mám. A vypadám jak panda, ale obrácená. Okolí očí zůstalo bílé a zbytek obličeje je hnědý, nejvíc na líčkách. No prostě vypadám takto:</span></span><br /><span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"></span></span><span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br /></span></span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTupnM0Q0A0XKD0AySCYDXxvNLwb3y_66G0zYSWHj3-wX0Wpd47Xi7A3BjRzcFtHSpYYfiBNCSviUzzK9K_UxhTkFsY3MrYJ5mOcnhKY-20P9ah8xo0fNxEUN7SvvexV48sEd9LuCCpEE/s1600/IMG_20150711_092935_1436599909830.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="198" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTupnM0Q0A0XKD0AySCYDXxvNLwb3y_66G0zYSWHj3-wX0Wpd47Xi7A3BjRzcFtHSpYYfiBNCSviUzzK9K_UxhTkFsY3MrYJ5mOcnhKY-20P9ah8xo0fNxEUN7SvvexV48sEd9LuCCpEE/s320/IMG_20150711_092935_1436599909830.jpg" width="320" /></a></span></span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;">Naštěstí teď v létě dost lidí myslí, že jsem prostě jen opálená, ale já
vím svoje. Po krátkém googlování jsem ale zjistila, že jsem na tom ještě
velmi dobře, některé ženy to schytaly v daleko horší formě, např.
chudák paní zde:</span></span></div>
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"> </span></span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><a href="http://blog.pharmacymix.com/wp-content/uploads/2012/11/melasma.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://blog.pharmacymix.com/wp-content/uploads/2012/11/melasma.jpg" height="260" width="320" /> </a></span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;">Z dalších těhotenských trampot je samozřejmostí nemožnost se vyspat, nemožnost pohodlně sedět déle než dvacet minut, nebo vlastně nemožnost najít jakoukoli polohu, která mi bude pohodlná déle než dvacet minut. Nejvíc nejlepší byl pobyt na nafukovacím lehátku v bazénu. To se tak krásně přizpůsobilo zádům! Chvíli jsem i uvažovala, že na něm budu spát i v noci. <br /><br />Dále mě na těhotenství štvou neustále se opakující otázky. Je to tak strašně otravné a vyčerpávající. Teď o víkendu jsme absolvovali oslavu narozenin, kde bylo asi třicet lidí a každý z nich se mě ptal na totéž! <i>Máte tam fakt dvojčata? A co to bude? Jé, fakt nevíte, jo? Nekecej. A kdy máš termín? A půjdeš na císaře? </i>Uáááááá.... Někoho možná baví mluvit o svém těhotenství hodiny a hodiny, já si jen přála, abych dostala tričko s nápisem "<i>čekáme dvojčata neznámého pohlaví, očekáváme je v srpnu, nadále dělejte, že mé břicho prostě nevidíte. Děkuji</i>." a byl by od všech otázek pokoj. <br />Taky jsem se docela nervla, protože si z nebohé těhule každý dělal taxíka. Však jasně, ona nepije, tak co. Nikoho nenapadlo, že jsem ráda, že jsem ráda, že mi dává zabrat i blbé sezení na místě, natož ho prokládat nastupováním a vystupováním z auta, které je pro těhotnou v osmém měsíci neuvěřitelně náročné! Takže nejenže se těhule musí dívat, jak jsou všichni kolem ožralí a dávají si třeba vodárnu, na kterou jsem měla taky setsakramenskou chuť, ale do toho ještě samé "mohla bys zajet pro tohohle? on se nemá jak dostat", nebo "když pojedeš domů, mohla bys přibrat XY a dovézt ji tam a onde, jí teďka v noci blbě navazujou spoje..." Takže jsem muži prostě oznámila, že si akciček, z kterých jsem ho vozila, už užil dost, a že teď je na čase, aby se začal starat on o mě, protože to klidně může začít každým dnem. <br />Přesto ale tato oslava měla jistý pozitivní přínos, protože i muži každý přál "hodně štěstí" s takovým tím úšklebkem, který znamenal, že to štěstí fakticky bude potřebovat. Muž se přiznal, že ho to zaskočilo a že mu došlo, že jde do tuhého. No sláva!<br /><br />Jinak ale přípravy na děti stále nula nula nic. Napsala jsem si ale seznam a nemuselo by to být až tak strašné, nechybí toho zas až tolik. Plus teda musím všechny oblečky vyprat a vyžehlit, s čímž mi asi pomůže maminka a tchýně. Taky bych asi měla sbalit tašku do porodnice. No, začíná lehká panika. Jenže si říkám, že když už vše pro děti všechno nachystám a sbalím si tašku do porodnice, tak vlastně oficiálně přiznám, že jsem připravená na jejich příchod na svět. Ale to já nejsem! Já přece ještě nebudu rodit! Nemůžu rodit!!! Co si potom počnu?? Se dvěma dětmi! No, takže se pro jistotu tvářím jakože nic a žádný porod zatím prostě nebude. Snad třeba až v tom 38. týdnu, prosím!<br /><br />Ukáže se už za pár hodin, jak na tom jsme, v poledne jdu k doktůrkovi. Nicméně jsme zvládli jeho nepřítomnost způsobenou dovolenkou, teď už tu bude jen pro nás, takže další důležitá meta byla pokořena. <br /><br />Jo a děcka jsou pěkný raubíři - zde video ze včerejška, co mi v tom břiše prováděli (někdy už to docela bolí)....</span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br /><br /><iframe width="320" height="266" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/TXTLpnriJqE/0.jpg" src="https://www.youtube.com/embed/TXTLpnriJqE?feature=player_embedded" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></span></span></div>
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br /><br /></span></span>bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-84170132661340375052015-07-04T09:17:00.001+02:002015-07-04T09:17:08.202+02:00Okurková sezóna<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;">Co se to děje, že se nic neděje?</span></span></div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;">Jsem z toho úplně v pasti, jak je všude mrtvo. Mé oblíbené blogy nějak stagnují - nevím jestli všechny matky v očekávání už porodily, nebo co se to děje...<br /><br />Každopádně já se rodit ještě nechystám (a doufám, že se na to nechystají ani děťátka). Jsme teď někde na přelomu 32. a 33. týdne a děti teď vypadají zhruba takto:<br /></span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><a href="http://assets.babycenter.com/ims/2014/12/twins-fetal-development-week-32.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://assets.babycenter.com/ims/2014/12/twins-fetal-development-week-32.jpg" height="303" width="400" /></a></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><br /></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;">Krásné veliké dětičky, že?<br />Já stejně pořád žasnu nad tím, že se mi do toho břicha vmáčkly dvě... Ne že by bylo nějaké malé, ale tak nějak si tam neumím představit dvě téměr dvoukilová miminka. Vlastně si neumím představit ani jedno miminko, ale to je jiná story....<br /><br />Každopádně tím, jak těhotenství postupuje (a svůj podíl má možná i to vedro), se začíná objevovat i u mě více těhotenských příznaků.</span></span></div>
<ul style="text-align: justify;">
<li><span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><b>pálení žáhy</b> - je na prvním místě, protože mě trápilo dnes v noci, respektive nad ránem... Já jsem se tak kasala, že nevím, co to pálení žáhy je... A už i na mě došlo... Zatím se to ale děje výhradně v poloze ležmo na boku, tak to není tak zlé (až na ty noci, no...). Pálení žáhy se střídá s cestujícím vzduchem v hrtanu (či hrtanu, pletou se mi), o kterém jsem psala už dřív, a který je jednak nepříjemný a jednak ještě vydává obtěžující zvuky.</span></span></li>
<li><span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><b>bolest zad</b> - zatím nic tak strašného, ale cítím, že se mi hnula kostrč. Zvlášť třeba ve cvičení, kde ležíme na zádech na tvrdé karimatce, nemohu některé cviky vůbec udělat, jak mě u toho ta kostrč bolí. Našla jsem <a href="https://www.youtube.com/watch?v=6TO1GJfKRAo" target="_blank">docela zajímavé video</a>, jak se mění uspořádání orgánů v těle ženy v těhotenství. Docela mě překvapilo to srdce na křivo. Ale asi bych si měla zvyknout na to, že by mě nemělo v těhotenství překvapit nic.Cítím i že mi děti utlačují žaludek, kolikrát sním třeba půl porce jídla a už se cítím sytá - musím si dát chviličku oddech, a pak teprv pokračovat. </span></span></li>
<li><span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;"><b>natékání nohou</b> - myslela jsem, že nemám nateklé nohy. Do té doby, než jsem se rozhodla si vzít páskové sandálky. Stěží jsem je zapla na poslední dírku!!! Nicméně se snažím nějak psychicky připravit na to, že teď ten masakr okolo natýkání a přibírání teprve pořádně začne. Všimla jsem si na těhotenském cvičení, že jedna paní pořád vypadala tak nějak docela normálně, a pak (asi tak okolo toho 34-35 týdne) najednou úplně zvelerybovatěla. Najednou jakoby přibrala tak aspoň deset kilo za týden. Chudák :( No, jsem zvědavá, co si těhotenství přichystá na mě...</span></span></li>
</ul>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;">Jinak jsme v podstatě vůbec nepokročili s přípravou bytu na příchod miminek. Akorát jsem nakoupila pár látkových plen a ještě pár oblečků (ale už nekupuju ty v nejmenší velikosti), ale například postýlky (ani nic do nich - prostěradla, peřinky, nic!) ještě nemáme. Teď jak jsou ty největší vedra, tak to nechci řešit, ale příští týden se na to musíme vrhnout - jako už fakt!!! <br /><br />Chystám se strávit víkend na "letním sídle" - u manželových rodičů. Mají na rodinný dům, na zahradě pergolu, která poskytuje celodenní stín a hlavně bazén!!! Je to boží, moct se každou chvíli hupsnout ochladit... V našem bytě v nezatepleném paneláku se opravdu v těchto klimatických podmínkách nedá přežívat... </span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Georgia,"Times New Roman",serif;">Tak se mějte krásně a přežijte vedro ve zdraví (hlavně ty těhotné!)</span></span></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-85004425709766245102015-06-30T12:44:00.002+02:002015-06-30T12:44:53.472+02:00nejvíc nejhezčí ultrazvuk<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Včera jsme byli na kontrole u doktůrka. Teď je obzvláště nutné zůstat 3v1, protože zítra doktůrek odjíždí na dovolenou a vrátí se až 14.7., kdy jsme objednaní hned na další poradnu.</span><br />
<a name='more'></a><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Nicméně, včerejší kontola byla úplně ňuňuňu! Doktor tak jezdil ultrazvukem po břiše, zastavil se u hlavičky spodního miminka a náhle jsem úžasem vydechla "Jeeeee!". Spodnímu miminku bylo hezky vidět do obličeje! Dívalo se na nás a otvíralo
pusinku, jakoby říkalo "ahoooj!" Doktůrek byl z toho zřejmě asi taky dojatý, protože miminku na obrazovce doopravdy řekl "Ahoj!". Já se zmohla jen na citoslovce a byla jsem ráda, že zas nebrečím.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Tak se tedy stalo, že máme první podobiznu našeho miminka!</span></div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmPucd-Tfp-peznxMBG1bhLJjrctQGcq6BUSGrFGh0ZOqBxRSUErziYMQzwFWmKd-h28k0NSolUKSi5NnK2OMBf0EG9azK1PeJLOBNVogX10PcUa4skvEf2QHGoqxQgl97NLVGDZJvOi8/s1600/IMG_20150629_121824.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><img border="0" height="305" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmPucd-Tfp-peznxMBG1bhLJjrctQGcq6BUSGrFGh0ZOqBxRSUErziYMQzwFWmKd-h28k0NSolUKSi5NnK2OMBf0EG9azK1PeJLOBNVogX10PcUa4skvEf2QHGoqxQgl97NLVGDZJvOi8/s400/IMG_20150629_121824.jpg" width="400" /></span></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Protože chápu, že číst v ultrazvucích není pro každého, přikládám ještě i fotku s popiskama, abyste se v tom lépe vyznali :)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOkX8kBFwvXQ-giwXA9wu1C3PNRhI3ZBJpOptCtM6HZavFOmxUlkyTmKPWyE7sXcEbAXdL5zGA2BkxxmKQ1qN8XZgGdwsBi5kYctNY2DqmSNPzO3ZFQjA3lzMzYTLiMaOyBhGBlkcohLk/s1600/popisek.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><img border="0" height="276" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOkX8kBFwvXQ-giwXA9wu1C3PNRhI3ZBJpOptCtM6HZavFOmxUlkyTmKPWyE7sXcEbAXdL5zGA2BkxxmKQ1qN8XZgGdwsBi5kYctNY2DqmSNPzO3ZFQjA3lzMzYTLiMaOyBhGBlkcohLk/s320/popisek.jpg" width="320" /></span></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Pamatuju si, jak mi před pár měsíci kamarádka Terka posílala taky obličejík její dcerky na ultrazvuku a už tehdy mi to přišlo hrozně hezoučké, ale když to je ultrazvuk vlastního dítka, to je ještě daleko hezčí... Už to není až tak úplně anonymní tvor... Víme, že má tvář!<br />Doktůrek se snažil udělat stejnou podobiznu i druhému miminku, to je ale asi stydlín, anebo nás chce napínat, takže se neukázalo. Nevadí!</span></div>
<br />
<br />bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-2152071560705583702015-06-26T21:34:00.000+02:002015-06-26T21:34:14.860+02:00Prohlídka porodniceVčera jsem se vydala na prohlídku porodnice, ve které bych chtěla rodit. Ideálně také s doktůrkem, který je tam operatér a porodník.<br />
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
Říkala jsem si, že když prohlídky probíhají každý týden, tak tam beztak budu osamocená dušička. Haha. Před čtvrtou se tam nahrnulo lidí jakoby tam dávali něco zadarmo! Skutečně, maminek tam bylo kolem dvaceti, větší půlka tam pak měla i partnera. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Postupně jsme procházeli části porodnice - příjmovou ambulanci, porodní boxy, šestinedělí, a u toho nám velmi sympatická porodní asistentka povídala, co nás u porodu čeká. Musím říct, že jsem docela zalitovala, že se zřejmě vyhnu přirozenému porodu, protože porodní boxy vypadaly bezvadně. Ten, ve kterém nám přednášela, měl dokonce prostornou vanu, ve které rodička může strávit první dobu porodní a přečkat kontrakce. Teplá voda má prý na porod velmi pozitivní vliv, ať už na jeho rychlejší průběh, nebo na mírnění bolestí. Úplně jsem si představila, jak bych si tam rochnila... No, bohužel... Porodní asistentka výklad prokládala vtipnými historkami z natáčení, kterak do vany chodí i tatínci, nebo jak si i tatínci chtějí zkusit dýchnout Entonoxu (plynu proti bolestem). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Trošku pitomé bylo, že jak nás tam bylo tolik, nebylo moc kde si sednout, a tak se v každé ze zastávek porodnice našla jedna nebo dvě maminky, kterým se udělalo ze stání a vydýchaného vzduchu nevolno. Byla jsem docela ráda, že jsem s tou exkurzí neotálela do ještě pozdější fáze těhotenství - jednak bych snášela to stání ještě hůř (i když jsem se všude snažila se aspoň o něco opřít) a pravděpodobně by bylo i větší horko. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No, převážná část toho povídání se týkala samozřejmě přirozených porodů, ale i ohledně císaře jsem se dozvěděla pár nových informací. Je fajn, že pokud to okolnosti aspoň trošku dovolují, tak je možné miminka přiložit k prsu i u císaře. To bych si totiž docela dost přála - aby ti mrňousci co nejdříve po narození našli ten styčný bod na světě - tedy mé prso :-) </div>
<div style="text-align: justify;">
Po porodu císařem bohužel strávím den na jipce, kam mi děti budou jen vozit na kojení. Porodní asistentka ale říkala, že maminky po císaři jsou ten první den stejně rády, že se samy nějak dají dokupy, takže ten jeden den bez dětí nakonec i docela ocení. Je fajn, že existuje možnost, že pak dají děti ke mě na pokoj, ale je možné si vybrat, jestli je u sebe budu mít i přes noc, nebo jestli si raději budu chtít odpočnout a nechat děti na starost sestrám.<br />
<br />
A - jak jinak - opět mé dvojčetné těhotenství vzbudilo rozruch, a to už to vypadalo nadějně, že odejdu zcela bez povšimnutí... Na konci prohlídky nám, kteří jsme byli rozhodnutí rodit v téhle porodnici, porodní asistentka rozdávala papíry, které se vyplňují při příjmu - že když je vyplníme doma, tak si pak ulehčíme a urychlíme příjem. Tak rozdávala informované souhlasy a pak jakési formuláře ohledně dětí. A už následovala otázka, jestli všechny maminky čekají jen jedno miminko, protože jinak by bylo potřeba mít ty papíry dva. Tak jsem hlesla, ať mi dá tedy ještě jeden ten papír - a místností se v ten moment zase nesl šum a hihňání.<br />
Nakonec se to ale ukázalo jako pozitivum, protože porodní asistentka říkala, ať po odchodu všech ještě počkám, že mi dá papíry i k císaři. Ptala jsem se jí, jestli se tedy u nich dvojčátka berou běžně císařem - a ona řekla, že u prvorodiček v podstatě ano, že by muselo být splněno mnoho podmínek, aby se přikročilo k přirozenému porodu. Pak dokonce říkala, že ona sama má dvojčátka, také se rozhodovala, jakou variantu porodu zvolit, ale po radách se zkušenými lékaři zvolila císaře a udělala by to znovu a i mně by to doporučovala. Tak jsem jí říkala, že já už jsem s císařem stejně v podstatě smířená a asi bych za něj byla i radši...<br /><br />Celkově mám z porodnice velmi pozitivní dojem. A nejlepší je, že jsem měla strach, aby miminka zvládly u mě vydržet do 32. týdne, protože dříve v téhle porodnici nepřijímají a musela bych jet na fakultku - a do tohoto týdne vstoupíme už za pár dní! <br />Dětičky mi dělají moc velkou radost, že jsou tak ukázněné...</div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-64336410712827818982015-06-23T14:28:00.000+02:002015-06-23T14:31:03.166+02:00kontrola bububu!<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Tenhle článek jsem chtěla napsat už včera, ale protože jsem si šla už v osm lehnout, tak na to nějak nebyl čas :-).</span></div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif; text-align: justify;">Jak jsem avizovala, včera jsem byla na kontrole u doktůrka. </span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Prvně bylo na pořadu dne vyšetření pohmatem (kontroluje děložní hrdlo nebo čípek, teď si moc nejsem jistá, jaký je mezi nimi rozdíl :-D). To je opravdu fuj vyšetření, což pan doktor ví, protože se mu tam vždycky zkroutím jak paragraf, ale on mě utěší slovy, že to bude jen chvilička, ať vydržím, že ví, že je to nepříjemné... Pan doktor zkonstatoval, že to vypadá dobře a že si mrňous pěkně plave. Když ale vytahoval prsty, něco ze mě vyteklo, což ho zarazilo, tak se mě ptal, jestli takový vodnatý výtok
mívám a v takovém množství. Tak jsem říkala, že občas (tak jednou
dvakrát za den) ze mě pár kapek vyteče a že jsem myslela, že to je
normální těhotenský výtok... tak se ve mně ještě chvíli pošťoural,
podíval se na mě zrcadlem (což bylo asi tak stejně příjemné jako vyšetření pohmatem), ale nic divného neobjevil. Říkal, že
má obavu, aby to nebyla plodová voda, že může začít takhle po troškách
vytékat a že to by bylo nebezpečné a musela bych jít do špitálu. Znepokojilo ho, že výtok je dost vodnatý a taky že ho bylo větší množství. </span></div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">
</span>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Pak se podíval i ultrazvukem, zjistil, že je pořád vše zavřeno a nezkráceno, a že mrňousové mají plodové vody dost. Říkal, že si myslí, že to plodová voda asi nebude, co ze mě vyteklo, ale že mě radši pohlídá - mám přijít ještě dnes a
pak za týden. A pak teda bohužel jede na dva týdny na dovolenou... A několikrát zopakoval, že kdyby něco, tak mu mám zavolat a jet na fakultku. Brrr úplně se mi z té představy udělalo šoufl. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Docela mě to postrašilo a opět jsem začala s googlením o odtékání plodové vody :-(</span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Celý den jsem se pak sledovala, ale od té ranní prohlídky ze mě nevytekla ani kapka, naštěstí! Myslím, že to je dobré znamení... </span></div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Tak jsem zvědavá, co mi dnes pan doktor řekne... </span></div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">
</span>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Jinak mají dětičky každý už kilo a půl! Jsou to moje šikulky... </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>Update po kontrole: </b><br />Hned po příchodu do ordinace jsem panu doktorovi šťastně hlásila, že od včerejší kontroly ze mě nevytekla ani kapka!</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">A dnešní kontrola úplně v pořádku! Výtok tam prý pořád je, ale zřejmě to nebude plodová voda - i krevní testy vyšly zcela v normálu (prý by se odtok plodovky projevil i v krvi)... Takže můžu být zase klidná :-) </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br />Jupí!<br /><br />Ale jsem ráda, že mě pan doktor ještě prohlédne v pondělí, než odletí na dovolenou...</span></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-76030030262892829152015-06-21T18:50:00.001+02:002015-06-21T18:50:15.317+02:00Dvojčátkové tajemství<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Před pár dny jsem přišla na jednu věc, která mě docela zarazila a překvapila (těžko říct, jestli příjemně, spíš moc ne)...</span><br />
<a name='more'></a><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Zjistila jsem, že máma nikomu ze svého okolí neřekla, že čekám dvojčátka. Je to docela zvláštní, protože to budou její první vnoučátka - každá druhá nastávající "babka" by se tedy s tímto chlubila na potkání, ale ona je prostě k celému mému těhotenství dost zdrženlivá. Nedávno jsem psala, že ještě snad v pátém měsíci považovala za předčasné cokoli dětem pořizovat. To se v poslední době změnilo, teď zas neustále vyžaduje, ať ji něčím zaúkoluju, což je fajn - nakoupila dětem zavinovačky, půjde semnou do obchodu V bavlnce, kde se pokoukáme na látkové pleny... <br />Ale proč zamlčuje dvojčátka? Napadly mě v podstatě dva možné důvody. Jednak je možné, že se bojí, že by se ještě s jedním z nich mohlo něco stát. Což se samozřejmě může přihodit, nedejbože. A dále si říkám, že ji možná napadlo, že dvojčátka často vzbudí otázku ohledně své "výroby", a ona sama neví, jak by případně odpovídala na dotazy, jestli jsou z umělého oplodnění. Vzhledem k tomu, že to důsledně tutlá i před naší rodinou, tak je možné, že se jí zdá nepředstavitelné, že by o tom měla mluvit s někým skoro nebo úplně cizím. Bohužel pokud je to ten druhý důvod, tak se těm otázkám stejně nevyhne, až vylezou dvojčata na svět, tak budou k neututlání. Já bych se teda těmhle otázkám taky vyhla, ale lidi jsou bohužel mnohdy velmi taktní. <br /><br />Jinak jak jsem nedávno taky psala, že semnou ve vztahu k nastávajícímu mateřství necloumají nějaké silné emoce - ani těšení se, ani strach, tak dnes se asi poprvé objevila opravdu intenzivní panika. Ležela jsem v posteli a odpočívala a uvědomila jsem si, že jsem už v podstatě v osmém měsíci a děti se klidně mohou každým dnem rozhodnout, že by se jim zachtělo ven. To jsem ještě jakž takž ustála. Ale pak si ke mě lehl můj muž a hladili jsme břicho a já mu říkala, že děti mají už asi 40 cm a jsou už teda veliké a v tom se mi začaly valit po tváři slzy jak hrachy a štkala jsem, že je to šílené, že pořád nevím, co s těmi dětmi budeme dělat, a vyžadovala jsem ujištění, že to zvládneme a že mi muž bude pomáhat. Prostě těhotenský hysterák jak vyšitý... <br />Ale říkám si, že kvůli dětem musím být v pohodě, že čím víc budu v pohodě já, tím víc budou v pohodě oni... Jen bych si přála, aby byly aspoň trošku takové, jaké bych chtěla, aby byly - aby se nechaly nosit v nosítku, měly rády jízdu v závěsném vozíku na kole, moc neplakaly, rychle a bez řevu usínaly... Prostě abychom tvořili takový dream team <b>♡</b><br /><br />Zítra jdeme k doktorovi, tak už se moc těším, až je zase uvidím. Ale těší mě, když je vídám i takto:<br /></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<strong><span style="font-family: Georgia;"><span id="goog_237798207"></span><span id="goog_237798208"><br /></span></span></strong></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe width="320" height="266" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/GgOJ7SYd9nA/0.jpg" src="https://www.youtube.com/embed/GgOJ7SYd9nA?feature=player_embedded" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></div>
<br />
<br />
<br />
<br /></div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-8015970690092326382015-06-16T21:04:00.000+02:002015-06-16T21:04:04.793+02:00Za trochu romantiky šla bych světa kraj!<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Ne že by můj manžel nebyl romantický, to on je. Jde mi o romantiku trochu jiného ražení.</span></div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<strong><u><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Chci romantický sex s polibky a objetím! </span></u></strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Tak jsem vám to napsala na rovinu. Říkáte si, v čem je problém? V mé tělesné konstituci!</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Dostala jsem se do bodu, kdy se není možné přiblížit dvěma "konci" těla současně. Buď máme u sebe hlavy (což umožňuje pusinkování), nebo naše pohlavní ústrojí (což umožňuje <i>vy víte co</i>).</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMIHxTbbahKuokM2KpizTNy48NNRyVS8R4agEgg6-wFH79_VID7kSZohu54ICxv_3LS7tIfcQDC9waNYDaQgbYh8hVF0-xfu0lDHR3krVlIxnE8-yNEVD8kd_V9vXnfzWkzZqHpdt8eCg/s1600/3.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMIHxTbbahKuokM2KpizTNy48NNRyVS8R4agEgg6-wFH79_VID7kSZohu54ICxv_3LS7tIfcQDC9waNYDaQgbYh8hVF0-xfu0lDHR3krVlIxnE8-yNEVD8kd_V9vXnfzWkzZqHpdt8eCg/s200/3.png" width="160" /></span></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Misionáře jsme zavrhli už před několika měsíci, kdy jsem se při tom necítila zrovna dvakrát komfortně a stejně jsem myslela jen na to, abychom moc nemačkali děti. Počet poloh, v nichž bylo možno provozovat manželské povinnosti, se začal rapidně snižovat. Nyní praktikujeme dvě. Zezadu (to zřejmě půjde až do porodu, ale romantické to není ani co by se za nehet vešlo - což však neznamená, že by se mi to nelíbilo! Ale co ty pusinky :( ) a nebo já nahoře - ovšem aniž bych se mohla předklonit k muži a líbat ho. </span></div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><div style="text-align: justify;">
Někdy s láskou vzpomínám na ta krásná intimní milování. Teď je to... neohrabané... místy vtipné... fyzicky náročné... </div>
<span id="goog_1585985231"><div style="text-align: justify;">
Samozřejmě že jsem ráda, že to vůbec můžeme dělat! Jsem si vědoma toho, že některé páry mají od samého počátku těhotenství utrum. Ale prostě... Už se těším na to, až bříško nebude překážet :)<br /><br />Jo a taky bych si přála prospat celou noc. Nebudit se asi tak co dvacet minut, abych se převalila nebo nějak posunula. A to prosím skoro nechodím na záchod!<br /><br />No, to bychom měli z těhotenských stesků... </div>
</span></span>bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1220141032807181224.post-57157259478505284642015-06-10T16:09:00.000+02:002015-06-10T16:10:06.277+02:00Pelmel poznatky o těhotenství - půlka sedmého měsíce<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Už
ani nevím, jak dlouho jsem vlastně doma, ale zatím to není tak hrozné.
Vlastně mám docela nabitý diář a skoro vůbec nemám čas!</span><br />
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Měla bych
ale trošku začít myslet na to, co se blíží, protože
pro dětičky nemáme kromě pár hadýrků a kočárku vůbec nic. Díky bohu se
nabídla má hodná maminka, že mi pomůže něco nakoupit/připravit, a
dokonce se to týkalo i nákupu látkových plen! To by bylo absolutně
super. Mám v merku obchod V bavlnce, kde dělají o látkových plenách i
"přednášky", což by se mi celkem hodilo, protože je to docela věda. Ono
těch plen je totiž poměrně velký počet druhů a typů. A já bych ráda
koupila takové, které by mi život s dvojčaty samozřejmě co nejvíce
usnadnily. Taky mám v merku </span><a href="http://www.lidl.cz/cs/nabidka.htm?action=showDetail&id=31213" target="_blank"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">tenhle bezvadnej sušák na prádlo</span></a><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">, který od
zítřka mají v Lídlu za krásných 399 Káčé. Už
mám i vymyšlené místo, kde bude bydlet, a bude to bohužel v obýváku.
Nikam jinam se nevejde. Ale co, už jsme se tak nějak smířili s tím, že
náš byt nebude následujícího půl roku plnit reprezentativní funkci, ale
naší snahou bude v něm přežít tak, abychom si vzájemně nevadili a
nepřekáželi. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">A pak už se budeme stěhovat do domečku, jehož stavba se nám
už pomalinku rýsuje a pokud by v létě začla, tak bych byla
nejšťastnější na světě. Docela mě mrzí, že jsme to více netlačili, dokud
jsem nebyla těhotná a měli jsme na vše dost času. Samozřejmě jsme
nepočítali s tím, že bychom mohli čekat dvojčátka, a tak jsme si říkali -
no co, v bytě 2+1 kdyžtak půl roku, rok s dítětem zvládneme. No, se
dvěma je ta představa už mnohem méně lákavá. Naopak představa domečku je
lákavá velmi. Představuju si, jak bych s dětmi ráno vyšla na
zahradu, rozdělala bych tam deku, kde bychom se společně celé dopoledne
váleli, pak bych si dala lehký oběd a v rámci udržování kondice s nimi
šla po obědě na dvě hodinky na procházku do okolí (které je v místě
našeho budoucího domečku hezké, na rozdíl od sídliště, na kterém se nacházíme
nyní)... Taky bych měla zahrádečku, na které bych mohla sušit ty pleny,
no. Nevadí, budu si to udržovat v hlavě jako světlý bod, k němuž budeme
směřovat, a razit motto "bude líp". Pro rejpaly - vím, že domeček by
taky obnášel několikanásobně víc uklízení, než náš 2+1, pro uklízení
však v mých představách není prostor! </span></div>
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"></span><div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Mám o těhotenství také pár nových poznatků.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">-
Všechny vzdálenosti se zněkolikanásobily! Znáte to - víte, že
jste z domu na zastávce za 7 minut. Přizpůsobíte tomu čas, v kolik máte
vyrazit, aby vám tramvaj ani neujela a zároveň abyste nemuseli příliš
dlouho čekat. Ve třetím trimestru to tak nefunguje. Máte představu, jak
daleko jdete, ale vůbec netušíte, za jak dlouho to zvládnete a jestli to
vůbec zvládnete. Někdy se poštěstí a můžu jít i docela svižně (ale
rozhodně ne tak svižně, jak jsem chodívala kdysi) - ale jindy, když
třeba více tvrdne břicho, nebo prostě nějak nemám den, jdu bez nadsázky
rychlostí šneka. Musí být na mě vskutku bohovský pohled, jak si to tak
kolíbavě šourám. Ale kdo sám zažil, chápe. </span></div>
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"></span><div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">- To, že
jsem pomalá veleryba mi ale nebrání v pokusu o pohyb. Mimochodem, už
jsem sice nabrala skoro 15 kilo, ale podvědomě si říkám, že zatím
nevypadám až tak příšerně. Mohlo by to být horší. Navíc okolí mě chválí,
jak mi roste jen bříško, tak se sice vždycky chvíli bráním a
argumentuju tučnejma rukama a stehnama, které o sebe při chůzi začly
třít (fuj!), ale hezky se to poslouchá, tak pak v duchu zkonstatuju, že
na tom asi fakt zatím nejsem tak špatně a jsem spokojená. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Ale zpět k
pohybu. Momentálně dvakrát týdně chodím na těhotenské cvičení. Je to
cvičení v tempu pro důchodce, ale říkám si, že je lepší toto než nic.
Navíc je docela příjemné se setkávat s jinýma těhulema - a to s nima ani
nemusím nic probírat, stačí mi jen vidět, že se někdo zvedá ze země
stejně neohrabaně jako já a že ostatní těhule taky nenávidí ponožky a
tkaničky u bot. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Kromě cvičení se taky snažím o chůzi. Jsem teď
pánem svého času, a tak můžu jít jakoukoli rychlostí, protože mi nic
neuteče a nikam nespěchám. Takže když to jde, jdu pěšky, samozřejmě v
intencích nějaké rozumné vzdálenosti. Včera jsem takto zvládla cestu do
města a dokonce i zpět. To dělá celkem asi tak 4 kilometry. Byla jsem na
sebe hrdá a doma si pak dala likérovou špičku. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Taky jsme byli s
mužem na výletu na Pustevny. Hrdinně jsem řekla, že zkusíme dojít až k
Radegastovi. Kdo tam nikdy nebyl - od parkoviště je to zhruba kilometr a
půl, s asi stometrovým převýšením. Moje hrdinství bylo definitivně
potvrzeno, když se paní jdoucí naproti nám uznale zeptala, jestli nemám
strach, že po cestě porodím. Nebylo vůbec tak hrozné tam dojít! A o tom
to podle mě v těhotenství a mateřství je - nenechat se předem odradit
tím, jak hrozné to (a může to být cokoli, třeba ty látkové pleny!) asi
bude, ale vyzkoušet to a třeba člověk přijde na to, že to byla docela
brnkačka a že by zvládl klidně ještě víc. </span></div>
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"></span><div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">- Stále
děkuju bohu, nebo komukoli kdo na mě shora dozírá, za dosavadní průběh
svého těhotenství. Když mi kamarád vypráví, kterak je jeho družce už půl
roku v kuse pořád špatně, několikrát byla ve špitále na kapačkách, je
neustále podrážděná a cpe do sebe 10 tabletek Rennie denně aby vůbec
přežila, pohladím si bříško a poděkuji miminkům, jak jsou na mě hodné,
že mi nic takového neprovádějí. </span></div>
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"></span><div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">- Přesto ale musím
zmínit pár nepříjemností. A teď to bude trošku nechutný. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">První z nich je čůrání do zkumavky. To je pro
mě hotové peklo na zemi. A vzhledem k tomu, že jsem bojovala se zánětem
močáku, asi tušíte, že jsem si této procedury užila až až. Doma je to
docela v pohodě. Je tam klid a když to nejde, tak se dá v nejhorším
vlézt do vany a pustit vodu (pardon, pokud to někomu připadá za hranicí toho, co by chtěl číst).
Ale jak přijdu k doktorovi, vrazí mi tam do ruky zkumavku s tím, ať si
zalezu na mrňavý záchůdek, kde pohodlně nevykoná potřebu ani netěhotná,
tak je zle. Umíte si představit lovit tam dole něco přes břicho, přes
které si nevidíte na nohy? Navíc ten psychický nápor! Vždycky si
představuju, že tam ta sestra před záchodem už číhá a když tam budu moc
dlouho, tak si bude říkat, že se snad ani neumím vyčůrat, nebo se mi nedejbože něco stalo. Dopadne to
tak, že ze sebe stěží vydoluju pár kapek, kterými si občůrám ruce,
prkýnko a nebo nohy, a ve zkumavce není téměř nic. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Další
těhotenskou nepříjemností je brkání. Kupodivu se ale neděje pořád, ale
číhá na romantické chvíle. Pravidelně mě to zastihne v době, kdy ležíme s
mužem v posteli (já na boku, a to většinou na levém!) a chystáme se
pokoušet o milostné radovánky. V tu chvíli to začne. Ale není to tak, že
bych si říhla jak starej chlap a byl by pokoj. Trubicí mezi žaludkem a
krkem mi cestuje vzduchová bublina, která by zřejmě obyčejně vylezla ven
v podobě říhnutí. Jenže ona se těsně před krkem zastaví a nějak se
"rozplyne". A opakuje se to asi tak v intervalu jedné minuty. Nedá se to
nijak zastavit, pomůže buď počkat, než bublina vyleze ven (nakonec tedy
k tomu odbrknutí dojde), nebo změnit polohu. No, asi tušíte, že je po
romantice. Muž se tomu naštěstí směje a říká, že kvákám (ona ta bublina
totiž vyluzuje i zvuk, což je na tom asi to nejhorší). </span></div>
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"></span><div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">- Rozhodla jsem se, že budu punková matka. Nebojte, neznamená to, že budu s dětma chodit po hospodách. Zalíbil se mi tenhle </span><a href="http://trampotova.blog.idnes.cz/c/419851/Jak-se-pozna-punkova-matka.html" target="_blank"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">článek o punkových matkách</span></a><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">. Autorka pak napsala ještě jeden, tak si ho klidně také přečtěte. Zní mi to jako docela sympatická varianta mateřství (až na některé aspekty, které jsou podle mého záměrně vyhnané do extrému, aby to bylo čtenářsky zajímavé)...</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
bienhttp://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.com10