pondělí 10. srpna 2015

pozdravy z nemocnice

Mi drazi blogovi ctenari. Stale jsme ve spitale, s holcickama na novorozeneckem oddeleni.


Nastesti jim "nic" neni a problemem je "jen" jejich papani. Nejprve byl boj do nich cokoli dostat, protoze byly jeste slaboucke a spave. Pak nastal zlom a holky zacaly nadherne pit. Bohuzel z lahve, coz se nelibi zdejsim doktorkam (ktere ovsem, jak jsem vcera zjistila, jsou sice expertky pres kojeni, ale samy nemaji zadne deti, tudiz prakticky o tom nevi nic). A tak zacala serie "pokusu o kojeni". Hluboce lituju, ze nemam vice casu psat, protoze bych asi psat potrebovala a taky by to byly kolikrat horce zabavne prihody. Treba se o tom pak nekdy rozepisu...
Hormony a stridave uspechy/neuspechy zpusobuji, ze jsem jak uzlicek nervu. Kdyz holky krmim z flasky, je vsechno v pohode. Jak ale vim, ze nasledujici krmeni mame zkouset kojit, jsem uz z toho predem v nervech.
Takze asi jedem hru Kdo s koho - a zkousime, jestli psychycky vydrzim tadyty pokusy, nebo se jim na to vyflaknu. Driv, nez se to rozsekne, asi domu nepujdu - a vlastne ani nechci. V soucasnem stavu bych to doma asi nezvladla. Zkouset holky kojit (a tedy neustale vazit), pak prikrmovat (coz je po kojeni narocne, protoze jsou z toho unavene) a jeste odstrikavat prebytecne mleko je narocne psychicky i casove...
Takze chci jit domu, az budou holky bud rozkojene, nebo na umele strave. Cokoli mezi tim je cesta do pekla.

Ale jinak jsou holcicky uplne milionove. Prvni dny byly opravdu hodne moc narocne, ten rezim jsem si takovy nepredstavovala ani v nejdivocejsich snech, ale jednak jsem si asi trochu zvykla a jednak jak holky sili, jsou sikovnejsi a vice "spolupracuji". Navic vubec neplacou (tuk tuk tuk!), kazdy je tu obdivuje, jak jsou strasne hodne. Timhle mi to opravdu hodne usnadnuji. Kdyby rvaly jako tu rvou nektera jina miminka, tak bych byla asi zrala na psychinu. Holky uz pekne pribraly, zakulacuji se a vubec jsou to proste krasna zdrava miminka, coz je nejdulezitejsi. To ostatni se snad nejak podda.

Takze tolik k tomu, jak se aktualne mame. Myslete na nas, at je to jen a jen lepsi...
Snad se brzo zase ozvu :)

2 komentáře:

  1. Ahoj, doufám, že už jste doma v pohodě nebo aspoň někde kde je klimatizace. Zdravím a těším se na další zprávy.

    OdpovědětVymazat
  2. Držím palce, ať jste co nejdřív doma a všechno funguje, ať s kojením nebo s lahvičkama. Doma je prostě doma.
    S krmením je boj, já jsem právě ve fázi, kdy doma každé krmení vážím. Když jsme byli v porodnici, Vašík krásně přibíral a já kojila. Pak mi doma probrečel 2 noci, rozkousal mi bradavky a za 2 dny u doktorky jsme zjistili, že hubne. Takže jsem musela zatnout zuby a trpět, každého dalšího kojení jsem se bála. Zkusila jsem kloboučky, odsávačku i láhev, no prostě všechno. Teď už mám krvavé prasklinky zahojené a i když to sice pořád bolí, už to zvládnu přežít a Vašík pomalu přibírá. Zítra jdeme na kontrolu, tak snad bude paní doktorka spokojená.
    Držím vám palce a těším se na další info ;-). Papa.

    OdpovědětVymazat