středa 26. srpna 2015

Jak válčíme s lvíčaty.

Pěkně jsem vás zanedbávala, že?! Bohužel to nevypadá, že bych měla čas sem nějak extra pravidelně přispívat, ale třeba se to všechno ještě utřepe.

Dnes je to po porodu poprvé, co mám puštěný notebook (tedy po měsíci)! Tak se rychle pouštím do psaní článku pro vás... A bude to dlouhé!

Kde jen začít...
Vraťme se zpět na novorozenecké oddělení, kde jsem psala poslední článek. Pobyla jsem si tam skoro tři týdny. Zpětně to hodnotím jako pozitivní, protože si neumím představit, že bych je třeba porodila klasicky vaginálně v termínu a za tři dny by mě s nimi pustili domů. To bych se asi zbláznila. Tam to šlo pěkně všechno postupně - prvně jsem za holkama docházela na jipku, pak mi dali na pokoj jednu, pak jsem měla jednu i na noc, pak přidali druhou přes den a nakonec zhruba poslední týden nebo 10 dní jsem je měla u sebe obě nonstop... Naučila jsem se tak o ně starat sama a zároveň si mohla užívat té výhody, že sestry byly nedaleko a v případě nějakých potíží pomohly nebo poradily.
Nakonec se mi ani nechtělo domů :-) Fakt, měla jsem strach, jak si to doma zorganizujeme, jak to tu budeme zvládat. Ale bylo mi jasné, že jednou to přijít musí, že do maturity s holkama ve špitále být nemůžu...

Pamatuju si, jak jsme dojeli domů a na mě všechno padlo. Jednak to v bytě vypadalo jak ve skladišti (což vypadá pořád, ale trošku míň než při našem příjezdu domů) - holt krámy pro dvě miminka v našem malém panelákovém bytě 2+1 není kam dávat... A taky se hnedka Adélka po příchodu domů rozeřvala a já zjistila, že není koupená kojenecká voda a že jí nemůžu hned udělat mlíčko. Naštěstí jsem v té době ještě trošku používala prsa, takže si něco pocucala z něj, než manžel dovezl vodu. To byl takový kritický moment, ale jinak doma vše funguje fajn. Mamka si vzala dva týdny dovolenou a chodí mi sem pomáhat. Jak mám ale najetý režim z nemocnice, tak holky zvládám sama a ona tu víceméně jen udělá oběd a případně s něčím drobnějším pomůže. Hodně její pomoc oceňuju při návštěvách doktorů, to bych snad sama ani nezvládla... Zrovna dneska jsme byly u ortopeda a nemít tam ji, tak fakt nevím.

Taky je fajn, že jsme spolu mohly nacvičit organizaci kočárkování - pro matky s jedním dítětem možná hračka, ale s dvojčaty to chce mít trošku zvládnutý management. Dobrá zpráva pro ty, kdož s napětím sledovali
situaci s kočárkem - hurá, do výtahu vjedeme! Ani nevíte, jak se mi ulevilo... Kočár nám parkuje v chodbě před vstupem do bytu - kdybychom ho dali dovnitř, tak už se tu opravdu nepohneme... Holky jsou v kočáře spokojené, hezky spinkají, a tak budu využívat hezkých dnů a budu se snažit klidně 2x denně s nima někam vyjet.

Docela dlouho jsem trpěla dilematem ohledně kojení. Nešlo mi to už v nemocnici - jednak jsme se několik dní po porodu neviděly, pak byly holčičky moc slabé, aby zvládly tahat z prsu, pak mě stresovalo to jejich vážení před a po jídle... no prostě víceméně už v nemocnici se mi to kojení docela zprotivilo a neměla jsem ani moc chuť se o to pokoušet. Výsledek byl vždy stejný - holky si nevzaly nic nebo málo a stejně jsem je musela dokrmit. Pak když už byly silnější, tak zas vypily tolik, že jim mé aktuální zásoby nestačily. Ano, možná by se tvorba mléka častým přikládáním zvedla, ale...
Pořád mi v hlavě ale nedala spát myšlenka, že kojení je jednak nejpřirozenější, výživově pro holky nejlepší a taky nejlevnější varianta. O praktičnosti by se dalo polemizovat - pochopíte dále. Tak jsem si po příchodu domů pozvala laktační poradkyni. Nutno říct, že tomu předcházelo četné vyhledávání na netu, co by se  v mé situaci dalo dělat. Poradkyně mi svou radou bohužel nechtíc pomohla vyřešit dilema a definitivně se rozhodnout pro umělé mléko. Poradila mi co nejčastější kontakt kůže na kůži - což znamená v podstatě celý den ležet s holkama nahá v posteli, nabízet jim prsa a čekat, že se kojení rozjede a stejně tak i tvorba mléka. Pak jsem taky pochopila, že kojení znamená absenci jakéhokoli režimu. Kojí se když si dítě řekne. A samozřejmě by si mohly holky říkat rozdílně - může to být po dvou hodinách, nebo klidně i po půl hodině. Představa, že bych se na několik dalších měsíců měla přeměnit na živoucí mlékárnu, mě vůbec nenadchla. Flašky s Nutrilonem obnáší jednu skvělou výhodu - holky se napijí a vím, že na tři hodinky je "klid". Ono to není tak idylické - termín "holky se napijí" časově zabere zhruba tak hodinku až hodinku a půl. Píšu to hlavně pro bezdětné, protože já osobně jsem si myslela, že krmení dítěte (jakékoli - z prsu nebo z flašky) trvá tak pět minut. Haha. Kdepak - nejprve přebalit, pak vypít půlku flaštičky, nechat odříhnout (to zabere času úplně nejvíc!), druhou půlku flašičky a znovu odříhnout. Takže zbývají zhruba tak necelé dvě hodinky času...

Teď navíc holky začínají spát méně než dřív. Mezi některými krmeními už nespí vůbec - a to většinou moc nevím, co s nimi dělat. Obě je vzít do náručí nemůžu, tolik rukou nemám. Tak s nimi ležím a snažím se jim něco říkat - jednak ale nevím co a jednak se mi zdá, že je to vůbec nezajímá, protože když jsou vzhůru, tak se tváří, že by rády jedly - a to přestože jsou nakrmené! Strkají si prsty do pusy a vyplazují jazyk a já mám pocit, že i kdybych se stavěla na hlavu, tak je pro ně důležitá jen ta otázka, zda ještě něco dostanou. Taky nevím, jestli už mám začít s nějakým jejich rozvíjením - ukazováním jim hračky, hrazdičku, kolotoč nad postýlku atd. Moc o tyto věci zatím nejeví zájem. Ale já nechci nic zameškat, abych z nich nakonec nevyrobila retardy :-(

No, to by pro dnešek stačilo, myslím, že jsem vás po měsíci dostatečně zahltila :)
Jak to bude zase možné, ozvu se s novinkami!


1 komentář:

  1. Ahoj lvíčata, to zní super, že máte zajetý režim a že to vše zvládáš! Úžasná představa, že s dvěma miminy máš čas ležet na posteli a povídat si s nima! Jsi skvělá! Jak to děláte?
    Tak ať holčičky pěkně prospívají i nadále, papa

    OdpovědětVymazat