pondělí 6. dubna 2015

co řešíme...

Několik dní chci napsat nový článek, ale když přemýšlím o nadpisu, tak vlastně zjišťuju, že nevím, o čem ten článek vlastně bude... Že by počínající těhotenská demence, nebo jen rozlítanost myšlenek?

 
Zaprvé jsem se s vámi chtěla podělit o skutečnost, že jsem koupila první hadýrky pro děti. Už jsem se na něco předtím dívala, ale v těch "značkových" krámech typu H&M, Lindex, apod. jsem byla celkem šokovaná cenou - za mrňavoučkou věcičku, kterou dítě obleče maximálně měsíc dva, dát třeba čtyři stovky mi připadá trošku přitažené za vlasy. Dávala jsem naději F&F, několikrát už mě jejich oblečení (a jeho cena) velmi příjemně překvapilo. Byla jsem z toho výběru úplně u vytržení! Měli velikánské oddělení jen pro děti! Poznatek i do budoucna - mají taky moc hezké hračky, vaničky, sedačky, a jiné serepetičky, které jsem při první návštěvě neměla moc čas prozkoumat. Tentokrát jsem tam byla přece pro hadýrky! Bohužel mé nadšení moc dlouho netrvalo. Byla jsem poučena zkušenějšími matkami, že zejména pro první měsíce je zcela k nezaplacení, když dítěti nemusíte nic přetahovat přes hlavu. Ideálně tedy vše koupit s rozepínáním, ať už na knoflíčky či na cvočky. Toto kritérium (společně se zavrhnutím růžových věcí) vyřadilo cca 80% oblečků. Z toho, co zbylo, jsem musela vyřadit ještě chytře sestavené packy neboli balení, kde třeba jedno bodýčko bylo na zapínání, ale druhé přes hlavu. Zbylo cca 10% sortimentu. Tak vybrat něco v neutrální barvičce, co mi nepřijde kýčovité ani odporné (přiznám se, že nesnáším body s nápisy ve stylu "I LOVE MY DADDY" - je to prachobyčejná samohoňka rodičů! Oblečení toho dítěte vyjadřuje názor, se kterým se třeba to mrně vůbec neztotožňuje! Ale jó, hlavně když všichni vidí, jakej je táta prímovní. Prostě ne! Až bude chtít mé dítě říct celému světu, jak mě nebo tatínka má rádo, tak budiž, ale ať to udělá samo a způsobem, jaký uzná za vhodné).
No, zkrátím to. Vybrala jsem jedno balení pyžámek. Mé děti mají tedy závratný obsah šatníku - každé má jedno pyžamo. Zde obrázek.
 
Pokud by to nebylo zcela zřejmé, jsou na tom ovečky. Připadalo mi to docela roztomilé, ještě v takové té únosné míře kýčovitosti.
Zjistila jsem, že to s nákupy budu mít těžké. Líbilo se mi totiž ještě jedno pyžámko, jenže jsem ho nemohla koupit... kdybych koupila jen jedno, tak by to tomu druhému miminu mohlo být líto, že jsem mu nic nekoupila (bože, nevěřím tomu, že jsem to opravdu napsala. začínám pochybovat o svém mentálním zdraví), a dvě stejné jsem koupit nemohla, protože kategoricky odmítám je oblékat do stejných oblečků. Protože jsem prostě nenašla další, které by odpovídalo mým přísným požadavkům, nechala jsem tam i to jedno.
Stejně jsem se ale cítila při placení jako vítěz a vychutnávala jsem si tuto mimořádnou chvíli. Završila jsem to nákupem dvou kusů katowických rurek, které byly téměř jedinou mou podivnou těhotenskou chutí, čímž se stalo to, že můj muž tuto lahůdku ve svých dvaatřiceti letech poprvé ochutnal. Uznal, že chápe, proč jsem na to měla takovou chuť.
 
Doma jsem potom ještě využila slevu 25% pro nové odběratele newsletteru H&M a koupila přes jejich nově spuštěný e-shop tato pyžámka:
Ta jsou v podstatě přesně podle mého gusta. Roztomilá, ale ne kýčovitá.
 
Zadruhé jsem se s vámi chtěla podělit o pokračování příběhu "nešťasný kočárek". Načala jsem jej už v tomto článku. Vše vypadalo, že se v dobré obrátí. Zcela náhodně jsem našla na jistém mimi-serveru fotku maminky s kočárkem, o kterém jsem ve zmíněném článku napsala, že by se mi líbil (ten Domino twin). Ptala jsem se jí na pár podrobností a pak jsem se odhodlala a zeptala se jí, jestli ho nebude v horizontu pár měsíců prodávat. Měla ho totiž jako sourozenecký a mladší z dětí už měla tuším 7-8 měsíců. Když odpověděla, že to plánuje asi na květen a dokonce i cenu uvedla akceptovatelnou, málem jsem se rozplynula blahem. Ještě jsem si chtěla přeměřit, jestli se vejde do výtahu na délku (kočár je to skutečně jak Titanic, je dlouhý 135cm!). Výtah má na délku 170 a tak jsem začala jásat. Nyní začíná smutnější část příběhu. Smích mě přešel, když jsem v přízemí vystupovala z výtahu. Důvod by mohl objasnit náčrtek:
 
Jak vidíte, výjezd z výtahu ven poněkud komplikuje jistá prosklená příčka, která byla původně vybudovaná zřejmě proto, aby lidem v prvním patře nefučelo přes vchodové dveře do bytu. Podle mého příčka však postrádá smysl, protože aby byla funkční, musely by se zavírat dveře (které v obrázku nejsou zakreslené, protože pro mne jakoby neexistovaly), které jsem viděla za tři roky, co tu bydlím, zavřené možná jednou. Po zbytek času tento skleněný bazmek komplikuje životy. Třeba stěhovákům. A mně. Tudíž jsme se dostali do situace, kdy výtah má sice parádních 170 cm na délku, ale ta skleněná kokotina (pardon!) je postavená asi 115 cm před ním! Opět vlna zoufalství. Zatím jsem to uzavřela s tím, že budeme na výtah čekat tak nějak "na štorc" a až se otevřou dveře, tak se tam určitě nějak vytočíme. Abych ale nekoupila kočár, který se do výtahu prostě nenarve (protože pak bych nemusela řešit, jestli korbičky vedle sebe nebo za sebou, když by stejně byl dole v kočárkárně), tak asi pro sichr vystřihnu z lepenky obrovský obdélník o rozměru kočárku a pokusím se s ním "vjet" do výtahu. Nesmím zapomenout u toho nějakým způsobem zneškodnit bezpečnostní kameru, co je nad výtahem, protože rozhodně nestojím o to, aby tuhle estrádu viděl kdokoli kromě mě.
 
A ještě jsem se s vámi chtěla podělit o odkaz na jeden skvělý blog, který jsem objevila celkem nedávno, ale tak strašně moc mě chytl, že jsem ho během pár hodin sjela skoro celý. Je o životě paní, která má dvojčátka, pak podruhé otěhotněla a má další dvojčátka. Uznejte, že už to, že taková žena najde čas a sílu blogovat, zasluhuje obdiv. Paní navíc píše moc hezky (pochopila jsem, že je překladatelka nebo tak něco), vtipně a má neuvěřitelný nadhled i schopnost si ze sebe občas udělat srandu. Nebudu vás dlouho napínat a zde je odkaz na blog. Kromě jiného jsem tam objevila tipy na dvě knihy o dvojčatech z Amazonu, které si koupím do čtečky, čímž se jednak dozvím jistě mnoho užitečných rad a informací a navíc si ještě zlepším angličtinu. Miluju objevy jako je tento blog!
 
A zítra jdeme na tzv. velký ultrazvuk, tak brzy čekejte další článek!

 

8 komentářů:

  1. U tohohle článku jsem se obzvlášť pobavila:-D Dej vědět jak dopadl test s kartonovým obdélníkem :-D Jinak chválím bodíčka, hlavně ty s dinosaurama :) (pamatuješ na přezdívku Dino?;)-pozn.red.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jisteze si pamatuju Dina :)
      btw nemas nejaky karton o teto velikosti? :( kdyz lepis ty modely???

      Vymazat
  2. Pyžámka s dinosaurama jsou naprosto super. Asi taky zajdu do H&M :-). No, s kočárem tedy držím palce. To by byl pech, kdyby to kvůli tomu sklu nevyšlo. A nedalo by se třeba jako by "náhodou" rozbít :-)? Dej pak vědět, jak to dopadlo. A na ultrazvuk jsem také samozřejmě zvědavá... hlavně mě zajímá, jestli jsi vydržela a nenechala si říct, co budete mít :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jisteze jsme vydrzeli :) prekvapko je prekvapko!

      Vymazat
    2. tak to jste fakt dobrý ;-)!

      Vymazat
  3. Mám ještě jeden takový organizační "komentář"... Snažila jsem se najít, jak bych tě mohla kontaktovat napsáním nějaké soukromé zprávy, ale nenašla jsem způsob, tak musím využít komentář tady u článku :-).
    Přidala jsem na svůj blog pár organizačních políček a mezi nimi také odkazy na podobné blogy... Chtěla jsem se zeptat, jestli by ti nevadilo, kdybych tam přidala odkaz na tvůj blog. A úplně báječný by bylo, kdybys to samé mohla třeba udělat na svém blogu ty pro mě :-). Děkuju.
    Dál jsem přidala např. upozornění o novém článku na email, kdybys měla zájem.
    Chtěla bych trochu zvýšit návštěvnost a jelikož jsem teď doma, chci se blogu více věnovat a zkusit ho dostat více do povědomí... K tomu bych ale potřebovala trochu pomoci okolí :-)
    A ještě bych tě chtěla poprosit, jestli by ses mohla připojit jako pravidelná čtenářka mého blogu? Najdeš to ve sloupečku po levé straně. Potřebuješ k tomu jen účet na gmailu, ale ten předpokládám máš :-)?
    No a poslední věc, kdybys měla zájem, mám takovou facebookovskou skupinu, tak se klidně také přidej a klidně sdílej odkazy na své články. Chtěla bych, aby to tam také trochu víc žilo. Skupina je zcela neveřejná, vidí ji jen její členové. Najdeš ji jako "Cesta k miminku" a požádáš o přidání :-).
    Děkuju moc za spolupráci a nezlob se za takový komentář. Pak si ho tu klidně smaž ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tyjo, to jsou vsechno super napady! jasne, pridej muj blog kam chces, ja budu moc rada... ja totez samozrejme udelam taky, jen co se k tomu dostanu (snad jeste behem tohoto tydne :) )

      Vymazat
    2. Tak už tě tam mám, můžeš se mrknout... A díky ;-)

      Vymazat