Za pár dní vstoupíme do šestého měsíce těhotenství, a to je čas na novinky a aktualitky!
I když jsem dávala fotku bubnu v minulém článku, musím vás oblažit znovu. Včera mi to totiž mimořádně slušelo, a tak jsem se nemohla nevyfotit a nepodělit se. Zní to samolibě, že? Ale věřte mi, v těhotenství je momentů, kdy se cítíte hezky a s trochou nadsázky by se dalo říct přitažlivě, jako šafránu.
Jak je vidno, těhotenství již nelze utajit. Tím, že včera vykouklo jarní slunce, jsem odpoledne mohla vyrazit ven bez kabátu, což sebou neslo zajímavý efekt. Lidé mě pouštěli v tramvaji sednout! Ba přímo odskakovali ze sedadel, abych si měla kam sednout. Příjemné, ale nezvyklé.
No, dnes ráno, když jsem byla zase zabalená v kabátě a břicho nekřičelo na všechny strany, jsem cestu do práce strávila ve stoje. Ne že bych byla už v té fázi těhotenství, kdy bych si potřebovala sednout, nebo že by se mi vůbec cestovalo mhdéčkem hůř než jako netěhotné... Ale ten pocit, že včera to šlo! Najednou jsem měla stejné výsadní postavení jako důchodci a invalidi. Po zkušenosti ze včerejška jsem si v ranní rozmrzelé náladě v duchu brblala, jaký to je dneska svět, že lidi nepustí těhuli v šestém měsíci s dvojčaty sednout. Následně jsem se v duchu propleskla, ať jsem ráda, že jsem ráda a že je mi dobře, a zbytek cesty jsem strávila v poklidu.
Jinak zítra jedeme pro kočárek k mírně zmatečné paní z minulého článku. Původně jsem chtěla napsat, že nás čeká první pokus o nákup kočárku, ale jako optimista vidím zítřek v nejzářivějších barvách - kočárek bude krásný, ve slušném stavu a budeme si ho moct hned odvézt... Dám vědět...
A zmizel mi pupík. Už po něm není patrný téměř žádný ďolík. Ani jsem se s ním nerozloučila... Ale né, je to fajn, dětičky víceméně pravidelně pokopkávají a já dokonce většinou i poznám, které z nich to zrovna bylo. Musím říct, že mě to docela dojímá a že když rozjedou svoje tanečky, tak všeho nechám a jen fascinovaně pozoruju břicho, jak se občas zavlní, občas na vteřinu vyskočí boulička. A dělá mi to takovou radost... Jó, mateřské pudy začínají dělat své.
No, dnes ráno, když jsem byla zase zabalená v kabátě a břicho nekřičelo na všechny strany, jsem cestu do práce strávila ve stoje. Ne že bych byla už v té fázi těhotenství, kdy bych si potřebovala sednout, nebo že by se mi vůbec cestovalo mhdéčkem hůř než jako netěhotné... Ale ten pocit, že včera to šlo! Najednou jsem měla stejné výsadní postavení jako důchodci a invalidi. Po zkušenosti ze včerejška jsem si v ranní rozmrzelé náladě v duchu brblala, jaký to je dneska svět, že lidi nepustí těhuli v šestém měsíci s dvojčaty sednout. Následně jsem se v duchu propleskla, ať jsem ráda, že jsem ráda a že je mi dobře, a zbytek cesty jsem strávila v poklidu.
Jinak zítra jedeme pro kočárek k mírně zmatečné paní z minulého článku. Původně jsem chtěla napsat, že nás čeká první pokus o nákup kočárku, ale jako optimista vidím zítřek v nejzářivějších barvách - kočárek bude krásný, ve slušném stavu a budeme si ho moct hned odvézt... Dám vědět...
A zmizel mi pupík. Už po něm není patrný téměř žádný ďolík. Ani jsem se s ním nerozloučila... Ale né, je to fajn, dětičky víceméně pravidelně pokopkávají a já dokonce většinou i poznám, které z nich to zrovna bylo. Musím říct, že mě to docela dojímá a že když rozjedou svoje tanečky, tak všeho nechám a jen fascinovaně pozoruju břicho, jak se občas zavlní, občas na vteřinu vyskočí boulička. A dělá mi to takovou radost... Jó, mateřské pudy začínají dělat své.
Opravdu ti to na té fotce moc sluší. Krásné bříško ;-)! A s kočárkem držím palce... Pozorování břicha naprosto chápu, dělám to stejně, to asi nikdy neomrzí :-)
OdpovědětVymazata uz jsi zazila i bolestive pohyby? me parkrat tak nakopli, ze uz to moc prijemne nebylo...
Vymazata taky jsem jednou lezela, rikam si, sakra to bricho me nejak tlaci, tak odhrnu perinu a !!!!! bricho bylo uplne sisate! asi se jedno dite rozhodlo migrovat a nejak se skrcilo, protoze vytvorilo takovou velkou bouli na levoboku :)
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat