pondělí 16. března 2015

Vzducholoď se nějak rozepsala....

Dneska je mi prostě děsně, což mi poslouží aspoň jako dobrý námět pro nadpis, jehož vymýšlení je pro mě vždycky největší oříšek.


Vlastně mi není až tak "zle", jako jsem příšerně nafouknutá. Prostě cítím v břichu celodenní tlak, kterého se nejde nijak zbavit. Chtěla bych strašně prdět, ale ono to nejde!!! Seděla jsem na záchodě, po různu se kroutila, ale kromě pár maličkých pidiprdíčků, které pro mě neznamenaly žádnou úlevu, ze mě nevyšlo nic. Je to nechutné, ale tak strašně mě to dneska trápí. Jakoby moje bříško nebylo už tak dost velké, dneska mám pocit, že prostě exploduje. Moc bych si přála mít někde u pupíku ventilek, pootočit ho a slyšet slastné tssssssssssss....

No nic, to bychom měli pozitivní zprávy úvodem. Následuje další tragédie a to je náš výtah. Nejsem si jistá, jestli jsem se o tom tady zmínila, ale vyměňují nám výtah. Což znamená, že už měsíc šlapeme do sedmého patra pěšky a ještě aspoň další dva týdny máme před sebou. Nevěřili byste, jak to dokáže zprudit návrat domů :) Před pár dny nainstalovali dveře. Byla jsem docela spokojená, protože podle oka mi přišlo, že vypadají docela široce. Měla jsem totiž v plánu koupit dvojčecí kočár v uspořádání vedle sebe. No a ty většinou tak tak vejdou do osmdesátek dveří. Přece jen jsem se nespolehla na svůj "by očko" odhad a šířku dveří změřila. Je to v kelu. Mají 74cm. Chápete to? Takovej pidivýtah. Tam se snad ani vozíčkář nevejde!

No, takže jsem se s korbičkama vedle sebe rozloučila. Pak mě napadlo, že bych mohla hluboké korby koupit za sebou a pak sporťák mít už vedle sebe (plánujeme totiž stěhování do domečku, který sice ještě ani nestojí, vlastně ještě ani není pořádně nakreslený, ale já mám vizi, že s dětmi budu v tom příšerném paneláku maximálně půl roku). Jenže problém je, že jsem ve většině e-shopů viděla prodávat v podstatě jen kombinace, nebo jen sporťáky. Kupodivu jen hluboké korby se snad neprodávají. Takže asi bazary, no.
A ještě jsem se dozvěděla vtipnou věc, že do některých výtahů se nevejdou ani ty za sebou, protože ty jsou zase pěkně dlouhé. No, náš výtah se mi zdá být dost dlouhý. Ale ještě jsem ho neměřila, nechávám si poslední zbytky nadějí. To bych byla už úplně totálně v háji. Kočárkárna sice je, ale nějak bych se do ní s dvěma dětmi musela dostat - a mám jen dvě ruce :) no šílenost šílená.

Ale nabídka kočárů je docela vtipná.
Naprosto třeba nechápu tento styl kočárků.
Jo, bude to asi nejskladnější typ dvojčecích kočárků a do výtahu by se stopro vešel, ale kdyby nedejbože začalo dítě v tom spodním kočárku brečet, tak nevím, jak bych se k němu dostala, aniž bych rozmontovala celý kočár.
nebo toto:

ten spodní tam přece nemůže mít ani sluneční světlo!

ale docela se mi líbí toto, je to takové trošku retro :)

A nebo tenhle:
Ten poslední je dokonce v akci, jen za 18 tisíc! :DDDD ale je to cena za kombinaci. Ten předtím je za necelých 23. No, možná budou lepší ty bazary :-D

Dále už budu pozitivnější. V pátek jsem prolomila všechny své zásady a navzdory tomu, že jsem si říkala, že hlavně nebudu bláznit, jsem šla k taťkovi na ultrazvuk. Navenek jsem se tvářila, že chci ať má rodinka zážitek - byl tam taťka, mamka i ségra. Pravý důvod samozřejmě byl ten, že bych za 4 týdny do kontroly umřela. Už teď mi připadá, že bych je zase chtěla vidět :) No blázen. Ale každopádně si myslím, že rodinka ten zážitek opravdu měla. Koukali jsme na ně, poslouchali srdíčka, jeden z nich se dokonce během ultrazvukování rozškytal :) Tatínek byl dokonce tak hodný, že mi udělal i videa. Samozřejmě se se svými čtenáři podělím. Jen vás chci upozornit, že videa jsou opravdu ultrakrátká, taťka říkal, že ten ultrazvuk umí nahrávat jen desetivteřinové sekvence. Druhý den samozřejmě přišel s tím, že se na to koukal a přišel na to, jak se nahrávají delší záznamy, takže příště bude video určitě lepší! Takže mrňata zde a zde. Možná je to jedno a to stejné mrně, to já nevím, zatím je od sebe nepoznám :). Ale toto je určitě to druhé, to se vyžívá v různých krkolomných polohách. No jsou to moji krasavečci. Mají už 11 centimetrů!

A ještě jsem vám chtěla hrozně moc napsat o jednom e-mailu, který jsem v pátek dostala a strašně mě odboural... Ale ani nevím, jestli dokážu popsat to, proč mi to připadá tak strašlivě dojemné a cute.... No prostě jedna z mých pravidelných zdejších čtenářek ve čtvrtek porodila holčičku. Troufám si tvrdit, že jsme takového podobného ražení, to mateřství bereme tak nějak střízlivě, nešišláme na svá břuška, nad ostatními dětmi se nějak moc nerozněžňujeme a neukájíme se tím, že bychom už od pozitivního testu (případně ještě dřív!) kupovaly pidi oblečky, se kterými bychom se chodily celé těhotenství mazlit. Byla jsem zvědavá, co bude říkat na porod. Poznámka na okraj - rodila císařem, ale to není podstatné, nezajímalo mě, jestli to bolí, nebo kudy to dítě vylezlo. Ale spíš jaké jsou pocity prvních pár dní, jak se sžívají. Snad se nebude ona čtenářka zlobit, když tady vložím úryvek z toho jejího mailu :) "mit mimco je fakt super, jak jsem si porad chtela poridit na materske tu kocku, uz ji nepotrebuju (teda zatim:)), protoze I. je moje vsechno. Je uzasna, nadherna, dokonala a strasne malicka. Ma dlouhe nehtiky do krasnych soumernych obloucku, jakoby byla na manikure, hebkou kuzi a spoustu vlasku:)" Musím k tomu něco psát? Chápete mě? Prostě... Úplně mě to uklidnilo, že i u nás, normálních holek, hormony a příroda fungují. Z toho mailu jsem úplně cítila ten příval mateřské lásky... No a když mi dneska do telefonu říkala, že to je úplně neuvěřitelné, že si to neumím vůbec představit, byla jsem zase tak dojatá, že jsem ji musela poprosit, ať už o tom nemluví, jinak se rozbulím v kanclu a bude ostuda. Tímto zdravím T. a I.

2 komentáře:

  1. Moc hezký článek ;-)
    S těmi kočárky ti to nezávidím, ono stačí vybírat i normální. Ještě jsem se tím nezabývala, ale co jen tak občas někde kouknu, všechny mi přijdou na prd :-(. Náš výtah je úplně na nic, budu ráda, když do něj nacpu kočárek složený. Ale kde na to vezmu těch víc rukou, to fakt nevím. My bydlíme ve 2. patře, ale i tak bych ho nerada vynášela nahoru. No, bude to zajímavé. Jo a s tím chozením do 7. patra, to jako vážně? To já bych se domů nedostala, jak jsem musela ležet, byla jsem tak slabá, že bych to prostě nevylezla :-(.
    Jinak ultrazvuk a videa jsou parádní, závidím, že máš tu možnost. Já jdu na UZ od zítřka "už" za 14 dní a nemůžu se dočkat. To už jsem asi psala, ale je to tak pořád :-).
    No a ten email od tvé kamarádky... co tu budu povídat, je to krásné a taky jsem zamáčkla slzu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. jojo, se sedmym patrem jako vazne :) neni to az tak hrozne, ja chodim docela pomalu, ale sttejne pak uz tak od 5.patra funim jak lokomotiva. rikam si, ze je lepsi, ze to udelaji ted, nez treba v lete kdy budu mit mega buben, nebo novorozena miminka...

    ja jdu na dalsi kontrolu 30.3. a taky uz se nemuzu dockat :)

    jinak jak koukam na ty kocarky, ktere se mi libily, tak ten prvni bude asi uplne nepouzitelnej, neumim si predatavit, ze by to s takovym chatrnym podvozkem bylo dobre ovladatelne...

    OdpovědětVymazat