středa 11. března 2015

co nového - nic moc.

Tento článek má jen deníkovou hodnotu, jinak myslím, že se nic převratného neděje.


Zajímavou novinkou je, že se mi chce pořád čůrat. Myslela jsem si, že to je příznak provázející samé začátky těhotenství. A ono ne! Řeknu vám, není to vůbec příjemné. Jdu na záchod. Vyčůrám se. Ještě sedím na míse a říkám si - sakra, ještě se mi chce. Ale už to nejde! Obleču se a jakmile opustím wc, je mi jako bych nebyla čůrat několik hodin. Musím se přesvědčovat, že to se mi nechce čůrat, že to jsou jen děti, že opravdu nemám co čůrat.

Když už teď lidi ví, že jsem v tom, tak se docela často ptají, jestli mám nějaké příznaky, například zvláštní chutě. Jediná konstantní chuť, která mě doprovází snad dva měsíce je chuť na (nealko) mojito. Fakt, to je prostě lahůdka, kterou bych mohla pít furt. Kdekoli ji objevím na nápojovém lístku, tak si ji dám. Teď jsme měli o víkendu "dámskou jízdu" s mou nejlepší přítelkyní a tam jsem si dělala domácí jedno za druhým. Uááá, nesmím o tom psát, protože teď budu umírat touhou po mojitu!

Jinak se teda můžete kouknout, jak teď bobišci vypadají.
 


Já už bych je docela ráda zase viděla. Jsou to necelé dva týdny od poslední kontroly a já už se zase úplně soužím a říkám si, jestli tam jsou a jestli jsou v pořádku... Kdybych už aspoň cítila pořádné pohyby. Pořád jen takové nejednoznačné cosi... Dokonce jsem se uchýlila k tomu, že jsem se snažila vetřít k taťkovi do ordinace na ultrazvuk. Za jiných okolností by to nebyl nejmenší problém, tatík by se na mrňochy určitě rád podíval. Jenže nám nějak není přáno! Prvně jsem to zkoušela o víkendu, kdy jsem mu říkala, že si uděláme procházku v krásném slunečném dni a abychom měli nějaký cíl, můžeme se stavit do ordinace (ordinaci má asi tak 3 minuty chůze od domu). Jenže říkal, že to asi nepůjde, že zrovna o tomto víkendu jim dělají v práci nové podlahy. Tak nic! Druhý pokus v úterý. Volala jsem mu, že pojedu do knihovny, která je kousíček, tak že bych se stavila. Ale ejhle, taťka zrovna ten den odjel někam přednášet. No prostě pech. Další šanci tomu dávám v pátek. Začínám chápat, proč si některé ženské pořizujou ty Angelsoundy. Připadám si docela pošahaně. Ale když tatínek mi slíbil udělal spoustu foteček a možná i video!
 
Snažím se uklidňovat tím, že břicho stále roste. Manžel už ho občas ňuchá a je překvapený, že je tvrdé a že je cítit, jak je tam všechno napěchované. Zřejmě byl doposud přesvědčený, že jen hodně žeru a mám špek. Což je možná taky pravda.

No to je článek jak víno, mám pocit, že totálně o ničem :-D

3 komentáře:

  1. Pěkný článek, buď v klidu ;-). S těma kontrolama je to děs, jak to trvá dlouho. Závidím ti, že máš možnost jít k taťkovi na ultrazvuk... :-). A pořádných pohybů se dočkáš, uvidíš, že už to nebude dlouho trvat! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. No, já to s těma ultrazvukama nechci nějak přehánět, abych nepřišla o zdravý rozum. Jenže 4 týdny pauza jsou pro mě úplně nekonečné :( Jediné štěstí, že za týden jedeme na Chopok, tak ten poslední týden před kontrolou pěkně uteče :)

    OdpovědětVymazat
  3. Já to chápu... já měla pauzu už dvakrát 5 týdnů a je to děs, počítám dny :-)

    OdpovědětVymazat