1+1+2

Dnešek byl plný překvapení. Příjemných i méně příjemných a i docela nepříjemných.



První překvápko, transfer nebude dělat doktor Šupšup, ale "náš" pan doktor, který je ale jinak dost vytížený, takže k němu skoro nikdy nechodíme. Další překvápko – mému muži našli v krvi jakousi lehounce divnou hodnotu a udělali mu dnes další testy, aby vyloučili jakousi malou "šanci", že má syfilis. Tomu jsme se spíš zasmáli, páč sám doktor říkal, že to je úplně mizivá pravděpodobnost, aby měl syfilis, že ta hodnota může ukazovat i na jiné zánětlivé procesy v těle, ale že to radši ještě vyšetří. No, ale pro sichr jsem manžela vyzpovídala, jestli na služebce v Norsku nedělal nekalé věci. Že prý ne.

Třetí překvápko - doporučili mi vklad dvou embryí to jsem byla hooodně překvapená, ale vzhledem k tomu, že to doporučil náš doktor, který se jinak prezentuje proti tomu, aby se zbytečně zaváděla dvě embrya, tak jsem mu důvěřovala a svolili jsme. Takže máme dva bobany v břiše a je jistá pravděpodobnost, že by mohly být i dvojčátka. Třetí z nich byl trošku pomalejší a tak se bude čekat do zítřejšího rána, jestli se nezastaví ve vývoji, a pokud ne, tak ho zamrazíme.  To bych si přála, člověk by byl klidnější, kdyby věděl, že v případě neúspěchu je ještě něco v záloze.

No a poslední „překvapení“ – transfer teda vůbec nebyl tak „bezproblémový“ jak jsem čekala. Doktor mě uklidňoval, že to je jako běžná gynekologická prohlídka, ale to teda vůbec nebyla pravda. Jednak si asi 3krát přeštelovával zrcadla, aby se dostal dobře k děložnímu čípku. Pak mu jím asi nešlo prostoupit, tak mi ho rozvíral nějakýma kleštěma, no musela jsem to docela prodýchávat a celý den mě z toho pobolívá břicho, jak mám rozvrtanej děložní čípek. Říkal, že mám nějak zakloněnou dělohu, ale to se mi moc nezdálo, protože když mi dělal doktor Šupšup před půl rokem hysteroskopii, tak se tam dostal bez jediného problému a nic o zahnuté děloze neříkal... Takže moje představa o romantické chvilce při embryotransferu dostala pěkně na prdel. Docela jsem chvílema litovala, že jsem chtěla manžela u transferu mít, protože pro něj to zřejmě kromě toho, že mě viděl trpět, nemělo žádný přínos. Ale jo, viděli jsme na obrazovce naše embryjka a muž má aspoň přípravu na porod, tam mě taky uvidí trpět.
A za dva týdny test (spíš dřív, na krev jsem objednaná kvůli Vánocům už 23. 12.).

Jinak bych vás ale chtěla tak nějak uvést do obrazu - možná si někdo z vás myslí, že máme už bitvu skoro vyhranou a že když jsme dolezli až sem, je to už tutovka. Nenene. Úspěšnost transferu se pohybuje někde kolem 50%. Což sice není málo, ale je to pořád fifty fifty. Proto se zatím zdráhám o sobě přemýšlet jako o "mamině" a vůbec si připustit, že vlastně už jsem těhotná. Protože zatím nevím, na jak dlouho... Takže tak. Ale samozřejmě doufám, že se vlezeme do těch "správných" 50 procent....