stimulka - ovulka - gratulka!

Je to za mnou! Dnes celý den bez injekcí! Za to včera jsem měla tři - ráno dvě a večer poslední injekci a přesně za 36 hodin po ní mi odeberou vajíčka! Zpětně si říkám, že to dost uteklo, těch deset dní stimulace.
Sotva jsem začala být v podávání injekcí kovaná, tak končíme. Dělám si srandu, rozhodně mi není líto, že už je po stimulaci :) Jsem fakt ráda, že jsem ji snášela celkem dobře. Sice se mi zdá, že jsem trošinku přibrala, ale ne víc než taková dvě tři kilča. Horší je to s mými vlasy - začaly mi celkem padat a jsou takové nijaké. No, vlastně neváhám je nazvat hnusnými. A semtam mi vyraší pupínek, naštěstí drobného vzezření. Jinak mě nějaké enormní výkyvy nálad, velká únava, ani megabřicho netrápí. Jen včera jsme se vzájemně dojaly s kolegyní a pak jsem byla lehce nabroušená na mého muže, ale to si zasloužil, protože byl hrozně překvapený, když jsem řekla, že nebudu tahat botník, který jsme koupili v Ikei.

Ale jsem jak na trní. Sice chodím do práce, ale bůhvíjaké výkony nepodávám. Nejenže mi myšlenky lítají kdesi k Petriho miskám, ale taky v práci víc nejsem než jsem. Šéfka je naštěstí obeznámena, takže nikdo neprudí. 

Každopádně mi dnes v autě došla závažnost zítřka. Poprvé v životě se moje vajíčka oplodní! S mužem splyneme v jediného tvora! A od zítřka už bude jen velké čekání - nejprve kolik se jich získá, kolik se jich oplodní, jak se budou vyvíjet, jestli přežiji kultivaci, jestli projdou genetikou... budou mit mrňata dost trnitou cestu... ale věrím jim...
  
P.S. Ten debilní název článku jsem napsala jen proto, že jsem půl hodiny vejrala na prázdné políčko a fakt netušila, co tam napsat :)))