Zvládla jsem to!
V noci jsem teda měla myšlenky všelijaké, ale když jsem ráno vstala, myslela jsem jen na to, že se tím nesmím moc zaobírat a moc se na to "psychicky připravovat". Věděla jsem, že musím smontovat to injekční pero, natočit dávku, moc dlouho se nerozmýšlet a prostě bodnout. A kupodivu se mi to i podařilo :) až když jsem měla jehlu zabodnutou v břiše, uvědomila jsem si, co to vlastně dělám.
A vlastně se celý den cítím celkem výjimečně. Je to docela zajímavá představa, že se momentálně podílím na asi nejduležitějším "projektu" svého života. Je to prostě velká věc! Akorát mi z toho asi už hrabě - někdo smrděl v tramvaji a já si říkala - proboha, už mám citlivý nos jak těhule!!! Ale asi prostě jen fakt páchnul.
Ale ještě jedna opravdu důležitá věc - včera když jsme seděli na zahradě a jedli snídani, tak po obloze pořád dokola plachtil čáp. Chápete to? Zatím teda ještě nemá v zobáku děcko, ale každopádně je to znamení. A dnes na mém parapetu měli randez-vous dva holubi, což je znamení toho, že mám natuty podělanej parapet.
Žádné komentáře:
Okomentovat